Věc (ne)volby

Je to už nějakou dobu, co jsem napsala článek Věc volby o tom, jak je fajn, že mají obchody spoustu bezlepkových dobrůtek, i když si je třeba nikdy nekoupím. Od té doby jsem poněkud přehodnotila názor, protože mimo jiné svou činnost ukončil sympatický obchůdek s potravinami podle všeho proto, že neměl dost zákazníků. Ve mně se dlouho praly dva pohledy na věc - že jsem si žila dokonale spokojeně, dokud tam ten obchod nebyl, takže není důvod tam nechávat půl výplaty proto, že tam teď je, a že když chci, aby tam byl, tak bych ho ale měla podpořit. Podporovala jsem ho, byť rozhodně méně než půlkou výplaty, nestačilo to.
Ale o tom jsem mluvit nechtěla.

Chtěla jsem se zmínit, že současná opatření proti šíření koronaviru jsou pravý opak. Jakožto introvert a duší knihovnický povaleč jsem nikdy neměla problém být zavřená doma, ať už kvůli nemoci, vedrům nebo prostě jenom proto, že jsem chtěla strávit klidný a nenáročný víkend. V zimě se to stávalo celkem často, protože mi řadu víkendů spolklo prakticky beze zbytku vzdělávání a mezi prací s lidmi, vedením tréninků a vzděláváním v týmu jsem radostně skočila po možnosti strávit požehnaných čtyřicet osm hodin o samotě.
Jenomže teď někdo řekl, že doma být musím, přinejmenším tak moc, jak práce dovolí, a v hlavě to přepnulo z "můžu" na "musím". Neužívám si to tolik, jak jsem čekala.

(A taky je teď vážně špatná doba na to, aby člověk chytil obyčejné nachlazení nebo provedl některou z dalších vylomenin, kterými si od Nového roku komplikuju život. Někdy o tom povyprávím, ale raději počkám, až se to všechno pouzavírá a já získám odstup.)

Takže tu sedím, komplikuju si život, přemýšlím, že bych ještě trochu podpořila české nakladatele a koupila si ještě nějakou knížku. Jsem zastáncem knih papírových, ale s koupí tabletu jsem přišla na to, že e-knížky mají pár výhod - nezlomí vám hřbet mít v kabelce všechny čtyři detektivky s Cormoranem Strikem, můžete si číst i v setmělém autobuse a nevypadne vám záložka. (V ePub Readeru si, pravda, musíte vždycky vzpomenout, že tu záložku máte vytvořit, ale jak ji jednou máte, nevypadne.) A v tuhle chvíli pro mě e-knížky dokonale řeší dilema, že bych ráda podpořila knižní trh, ale zároveň nechci přidělávat ještě víc práce poště a kurýrním službám.
No, zatím jsem si koupila jednu, v merku jich mám ještě pár. Uvidíme, jak se omezení budou vyvíjet dál.

A mezitím vzpomínám na (ne)dávnou procházku (pocity klamou, nejsou to ani dva měsíce), na které jsem si fotila mraky. Zkoušela jsem tenkrát trochu malovat krajinky a oblohu akrylovými barvami a říkala jsem si, že kdybych namalovala tohle, nikdy mi taková nerealistická mračna neprojdou.

Tož, moji milí, držte se.

Setkávání s přírodou

(Když inspirace pro nadpis schází, názvy vrcholových úkolů jako když najde.)

(Pozor, obsahuje brouky.)

Tuhle jsem si všimla, že se k blogování vrátila nominek, kterou ráda čtu. A taky jsem si (v tom pěkném bočním sloupku na jejím blogu, ve kterém se ukazují poslední příspěvky sledovaných blogů včetně jejich stáří) všimla, že jsem čtvrt roku nenapsala, přinejmenším sem, ani písmenko.
Bylo mi to mírně podezřelé, neboť jsem přece přes léto měla pár myšlenek, které jsem zaručeně plánovala přetavit přinejmenším v momentky...

Hlavně teplé prádlo!

(Hlásím se znovu zhruba po roce s občasníkem Táborový kaleidoskop, tentokrát s podtitulkem Hamaky, kam se podíváš.)

Jak já se těšila na tábor!
Samozřejmě jsem paralelně k tomu obrovskému pocitu těšení měla zároveň intenzivní pocit, že se mi nikam nechce, ale to je moje verze cestovní horečky. Mně se v okamžiku, kdy dojde na cestu, skoro nikdy nikam nechce. To se musí ignorovat.

Meziexpediční pauza

jenom úplně kratičká noticka coby důkaz, že jsem na existenci tohohle blogu nezapomněla

Pauza, ohlášená po zdolání Manaslu, stále trvá. Soustředím svoji energii na projekty nelezecké a překvapivě se mi daří - po posledním feisi se mi zase o něco víc blýská vršek knihovničky, na který stavím vytančené pohárky, poslední povídka, kterou jsem vydala všanc literární soutěži, si vede nad všechna očekávání, a pouštím se do tvorby rozmanité drobné literární i jiné, což je zajímavé cvičení.

Letos poprvé jsem se prošla lesem naboso.

Udělala jsem zkušenost s hlídáním dětí.

Aktivně jsem se přihlásila coby dobrovolník na organizaci profesní úředničiny, což mělo za přímý následek setkání s více novými lidmi, než bylo mé introverzi příjemné. Ale rozhodně to byla zajímavá zkušenost.

A taky jsem si dokázala přeinstalovat operační systém na počítači, po kterémžto zásahu stroj funguje lépe.

Tip od nejhoršího webdesignera světa a jen o málo lepšího ajťáka: Když se rozhodnete přeinstalovat počítač, nejdřív si úplně všechno zazálohujte. A pak tu přeinstalaci proveďte.
Hned potom.
Nečekejte tejden.

(Ale jo, mohlo být hůř. Přemazala jsem si jen jeden obrázek.)

Manaslu - vrcholová zpráva

Rok a půl a kousek. To byla doba, kterou mi zabrala symbolická Manaslu.

Kdy to začalo? Hned po Annapúrně, která mi trvala dlouho, ale zároveň to bylo veskrze akční období.

Jak to dopadlo? Klidně.