(Titulek čtěte ironickým tónem.)
Kdysi dávno, když jsem byla malé škvrně (i když zase ne až tak malé, protože mi tou dobou koupili dospělé kolo... ale já byla vysoké dítě, to až později mě vrstevníci dohnali), měla jsem vztah k cyklistice celkem kladný. V létě jsme jezdili na týdenní dovolenou na jih Čech a konali příjemné cyklovýlety s koupáním nebo sbíráním borůvek a bylo to prima.
Pak mi do tradičního termínu téhle cyklovýpravy vstoupil zároveň skautský tábor a nepojízdnost jiného rodinného kola, takže několik let mě doma každý červen čekalo oznámení "my pojedeme na jih, ty tam máš tábor, tak my si půjčíme tvoje kolo", jindy jsem moc s kým jezdit neměla a kolo jsem zanedbávala. A když se pak cyklovýprava změnila v autovýpravu, mé modré kolo bylo zanedbané dokonale.
