Chovej se jako dáma!

To před nějakým časem zase došlo na stěhování ledničky v prostorách koleje. Ten den bylo horko. Velký horko. Takový horko, že jsem si zcela netypicky oblékla květovanou sukni s volánky a tílko. A měla jsem dokonce pocit, že mi to docela sluší.

V prostorách koleje jsem zjistila, že údržbář už všechny rudly rozpůjčoval - vydala jsem se tedy na lov do chodeb, připravena nalepit se na disponenta rudlem a převzít od něj cennou stěhovací pomůcku před zraky údržbáře pěkně z ručky do ručky. I podařilo se, v družném hovoru jsem doprovodila kolegu až k dotyčným dveřím a podala údržbáři svou kolejenku.

Kolega si prohlédl mě v balerínách a sukni s volánky, jak tam stojím s rukou na rudlu.
"Chceš s tím pomoct?" zeptal se dvorně.

A já?

Usměju se na něj, pravím "ne, dík, to je v pohodě" a v květované sukni s volánky a rudlem na rameni odcházím do schodů.

Úhel prohledu #4

Celkem se netajím s tím, že jsem skoro až prototyp pečlivého študentíka, co chodí na přednášky i v pátek ráno, činí si tam poznámky, má flashku s materiály roztřízenými podle předmětů a nejednou byl spatřen v prostorách školy večer, směřujíc na nepovinný seminář. Vyhovuje mi to. A co je horší, žila jsem v naivní představě, že plus mínus tak si dobrého studenta představují i učitelé.

Nejeden vyučující se už pozastavil nad tím, že si píšu poznámky vlastnoručně. Postupem let jsem se to naučila nonšalantně přecházet, i když pořád nevím, co jim na tom tak vadilo.

Ovšem na zkoušce jsem se teď dozvěděla,  že znalosti evidentně mám, leč mám je ve stádiu chaosu - nemohlo by to být tím, že moc často chodím na přednášky?