There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

čtvrtek 14. ledna 2010

There isn´t a mountain so high

čili Dosti již bylo aklimatizace, razíme k vrcholu!
Tak, a je to tady. Se štěstím jsem napsala všechny zápočty, doplnila poznámky, ze kterých se zítra začnu šrotit na pondělní zkoušku, a za odměnu jsem si nadělila volný večer.
Zatím ho trávím prohledáváním webu Skunipy a slíděním po úkolech, ze kterých by mohl na Ká Dvojce nějaký ten svemík kápnout. A protože když prší, tak leje, vylezla jsem asi o půl kilometru. Hlavně zásluhou expedičních úkolů Komunikace a Informatika a pak taky stovkou svemů, které jsem si slíbila přidělit, když napíšu zápočet z latiny. (Hele, ale nekoukejte na mě takhle. Sto svemů je, když se člověk za měsíc naučí sto slovíček. Já si je přidělila za semestr, ve kterém jsme probrali dvanáct lekcí. Sto slovíček je v samotné lekci dva. Pravda, patří k nejobsáhlejším, ale stejně. A hlavně patří k těm, které jsem se ještě poctivě dřela nazpaměť, dokud jsem je neuměla i pozpátku.)
Čili asi tolik.
A, abych nezapomněla, na dokumentaci svojí EX80 Lambá Pahár jsem si založila novou rubriku. Berte to jako způsob, jakým se motivuju k získávání svemů.
(Navíc doufám, že by taková dokumentace mohla nakonec platit nejen do úkolu Expediční dokumentace, ale taky do Informatiky, do té části "ve spojitosti s EX80 napíše alespoň dvě stránky textu.")
A protože na letňák si sem určitě vezu foťák (Tentokrát už ale vážně! Doopravdy! :-), snad se zájemci dočkají i fotodokumentace :-)
Docela mě to mrzí, že jsem skoro půl roku nelezla. Není to to, co jsem měla v plánu. To bylo tou aklimatizací na vejšce a novými dojmy a spoustou práce a...a... a už si přestanu hledat omluvy a půjdu zase lézt :-)

úterý 12. ledna 2010

Lambá Pahár potřetí

Trocha nostalgie, zbytky energie

Tak jsem se zase zamyslela nad tím, že tenhle blog jsem původně propagovala jako lezecký. Že jsem slíbila vypracovat plán realizace projektu Cesta ke hvězdám. (To zní ale vznešeně, co? Ve skutečnosti to znamená jeden brainstorming a spoustu ujišťování, že po zkouškách na to vlítnu.) A že jsem se vlastně po matuře dala do zdolávání Ká Dvojky.
Takže jsem zase oprášila tabulky svemů – to šlo – paměť na to, co zhodnotitelného jsem dneska a včera a předevčírem vykonala, a nasčítala z toho nějakých pětadvacet svemů. (Částečně je to tím, že jsem zase trochu ztratila přehled o každodenních úkolech, ale hlavně je to tím, že nic nedělám.) Ale co. Začít se nějak musí a audaces fortuna iuvat.
A jestli úspěšně dodělám semestr, čeká mě za to tuším tisícovka.
Teda svemů.
Jestli ho úspěšně dokončím, což se nezdá být tak jasné, ale což. Zkusit se má všechno, aspoň budu vědět, po čem mi bylo špatně.
|Pokud nevíte, o čem to melu – mrkněte na Vrcholy ;-)