tentokrát bez hlášení na Skunipu
Proč že bez hlášení? Jak lezci ví
a ostatní netuší, na Vrcholech se stav hlásí vždycky každý měsíc, což
od posledního hlášení ještě zdaleka není. Ale jak je mým dobrým (?)
zvykem, ráda si napíšu pár řádek o tom, že jdu do finiše. Abych tak řekla.
Ono
to vlastně s tím závěrem není až tak horké, jsem na 6570 S, takže k
vrcholu Cho Oyu mi chybí 1631 S. A navíc už to zdaleka nepůjde tak
rychle, jelikož mám plný počet bodů v kategoriích 2 a 4 – a do těch mi
samozřejmě svemy přibývaly nejrychleji. (Jo, máte pravdu, četba má kód
dva.) Citelně do toho zasáhly svemy za řidičák (úkol Zkoušky, samozřejmě
kód 2,4), takže momentálně mám rovné 2200 S ve dvojce a 2000 S ve
čtyřce. V jedničce jsem na 1434 S a v trojce mám 936 S (u trojky mi
hodně pomohlo 14 českých řek, ještě mám dvě nebo tři nezpracované, tak
to mě dostane alespoň přes tisícovku). Pro vrchol to obojí musím
dotáhnout na 2000 S, a ten poslední prémiový svemík se snad pak už někde
sežene...
No jo, zkoušky a řeky mě posunuly hodně dopředu. Pak je
tam pomalé, ale jisté chození (cesta do školy měří kilometr, určitě už
jsem se tady někde zmiňovala, ne?) a lezení do schodů (trochu mě
naštvalo, že schodů od šaten do naší třídy je zrovna devadesát šest, ale
pak jsem si vzpomněla na těch asi deset, co jsou před vrátnicí.) Četba
už je z obliga (mimo to, že dotyčná kategorie mi svemy zrovna praská ve
švech, poslední dobou nečtu moc systematicky – spíš se připlazím do
postele, sáhnu po první knížce, která mi padne pod ruku, otevřu ji
uprostřed a prostě si kousek přečtu.), zato skauting se v posledních
dnech docela svemově zhodnotil – a to jsem se ani nepokusila vytěžit
něco z té oddílovky, ze které jsem po čtvrthodině odešla. (nekoukejte
ale na mě takhle...já šla na ples...to bylo naposledy, fakt...). stačila
družinovka se sáněmi (Zimní fyzička), výprava (dtto plus kilometry, a
samozřejmě účast) a oddílová rada.
Tak. To by tak asi bylo... Hore zdar!
