(zase po čase do úkolu Expediční četba, hurá!)
Přečíst 8 knih – 8 různých, skutečných příběhů, jejichž náplní je
hledání a dosahování cílů v různých oborech, z nichž nejméně 3 se budou
týkat vysokohorské tematiky a další mohou odrážet tvůj zájem nebo
životní směřování. Tak praví úkol Expediční četba. Himálajské knížky už mám čtyři, tak jsem trochu změnila pole působnosti. Knížka číslo pět je Sport královen od britského detektivkáře a bývalého žokeje Dicka Francise.
Francisovy detektivky mám ráda už
dlouho – jsou dobře napsané, promyšlené, mají sympatické hrdiny a jsou
celé tak nějak milé. (Agatha Christie je zase krásně ironická a Ed
McBain je dost drsný.) Tady ovšem bývalý žokej nespřádá detektivní
příběh, ale píše svůj vlastní životopis. Tohle vyprávění se nečte tak
hladce, plynule jako ostatní příběhy, z dějové linky Francisova života
si často odskočíme k cizím osudům či vysvětlivkám, jak to ve světě koní
chodí, ale i tak je to zajímavé čtení.
A to hledání a dosahování cílů? Dick
Francis říká, že každý žokej má dva velké cíle – vyhrát nejvíc dostihů v
sezoně a stát se tak šampionem, a vyhrát Velkou Národní.
Prvního cíle dosáhl, a ten druhý...
proto vlastně začal psát svůj životopis, protože se lidé ptali, co se to
tenkrát stalo, proč s Devon Lochem vlastně tu Velkou Národní nevyhrál.
Ani Dick Francis sám ale nemá úplně jasno v tom, co se tenkrát na dráze v Aintree stalo.
(Než se do mně pustí nějaký
ochránce zvířat, ráda bych zdůraznila následující – ač se to z videa
nezdá (kůň tam dost kulhá), Devon Loch byl už krátce po dostihu naprosto
v pořádku, ani prý nevypadal obzvlášť utahaně. Nejpádnějším důkazem
budiž to, že veřejné mínění s Dickem Francisem a královnou matkou,
majitelkou Devon Locha, soucítilo, nikdo se tehdy neozval, že s koněm
bylo jakkoliv špatně zacházeno nebo že by si ublížil.)
Dick Francis? To je ten, co nevyhrál Velkou Národní? Tomu říkám epitaf! končí své vyprávění Dick Francis. Já už taky nechci nic říct, jen vystavit Sportu královen výtečné doporučení. Enjoy!