There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

neděle 22. prosince 2013

Hore zdar

Po obdržení vánočně-nonoročního mailu od Kyba jsem usoudila, že bych měla něco udělat se svou nerozhodností a neschopností alespoň něco málo v symbolickém lezení udělat.
Tak jsem si na to sedla, chvíli počítala na prstech a vzpomínala na všechny výlety, tréninky, akce, družinovky, vystoupení a vůbec všechno svemově zhodnotitelné od mého neslavného zakončení EX80, udělala si na to novou tabulku, a v celkovém součtu to hodilo 316 svemů.

Jenom abyste, lezci, věděli, že se snažím. Alespoň úplně maličko.

úterý 17. prosince 2013

Pero a vývrtka

Trochu dadaistická kombinace, že?

Inkoustová pera mám moc ráda. Možná i z trucu. Taky jste v první třídě psali tužkou a právo psát perem bylo přiděleno podle krasopisu? A hádejte, kdo grafitem smolil skoro celýrok a pero mu bylo dovoleno z milosti. Záviset to na písmu, píšu tužkou ještě na univerzitě. Nicméně na pera ani na psaní jsem nezanevřela, viz asi deset sešitů více či méně popsaných povídkovými pokusy, než jsem objevila pochybné kouzlo Wordu a writeru, a množství (většinou provozu neschopných) inkoustových per v mém vlastnictví.

A tak, když jsem zuřivě hledala kružítko, podle zákona schválnosti mi v ruce skončilo něco zcela jiného, konkrétně neznámé stříbrné pero. Zaradovala jsem se a zkusila ho uvést do praxe, ale s nasazenou bombičkou nešlo zašroubovat. Nějaký padouch (a určitě né ten na fotce v záhlaví...) zaklínil prázdnou bombičku uvnitř násadky!

Zamyslela jsem se nad problémem a vymyslela řešení.
Jo, tohle je moment, kdy na scénu přichází vývrtka na víno. Bombička se s ní tahá skoro stejně dobře jako korková zátka.

A teď už jen čekám, jak se pero osvědčí v praxi. Ale v mezičase - napadá vás, co bych měla hledat, abych našla to kružítko?!

pondělí 9. prosince 2013

A je po iluzi

Na světluší družinovce došlo i na diskuze o vánočních dárcích. Jedna by si přála nový telefon, jedna štěně, další baterku...

"Já bych si od Ježíška přála spoustu teploučkejch barevnejch ponožek," přispěla jsem k diskuzi, pamětliva svých studených končetin stejně jako Albuse Brumbála u zrcadla z Erisedu, viz Harry Potter a kámen mudrců.
"Ty, Haplo, a máš manžela?" zkoumá okamžitě jedna světluška.
"Nó, nemám..."
"Tak kdo ti je přinese?!"

Má víra v Ježíška byla otřesena v základech záchvatem potlačovaného hihňání.

(Jo, a nebojte se, neumrznu, ponožek mám dost :-))

neděle 8. prosince 2013

Tak prý nejsem bůh

Vedla jsem výjimečně družinovku světlušek. Zabývaly jsme se výrobou ozdob na oddílový vánoční stromeček a u toho se vedly různé řeči, i dostaly jsme se mimo jiné i k tématu prvního světlušího zákona.
"Tss, ty taky nemluvíš pořád pravdu, Haplo!" pravila přesvědčeně jedna světluška.
"Počkej, to mě zajímá, při jaký příležitosti jsi zjistila, že nemluvím pravdu? Já se totiž fakt snažím," oponuju.
"Nikdo nemluví pořád pravdu a není čestnej! To by musel bejt bůh! A ty nejseš bůh. To bys měla jinej vobličej!"

úterý 3. prosince 2013

(Ne)vděčnost

Člověk jako já má spoustu věcí, za které může být vděčný. Třeba za širou podporující rodinu. Za to, že může studovat obor, který ho baví, a že se o něj na praxi starají fajn lidi. Že žije v klidné zemi a docela prima městě.

Jenže to, jakej je člověk lucky bastard, omluvte moji klačtinu, si stejně nejvíc uvědomí ve chvíli, kdy se mu v rámci tanečního tréninku podaří nakopnout dvaapůl metru vysoké zrcadlo - a ono se nerozbije.