Trochu dadaistická kombinace, že?
Inkoustová pera mám moc ráda. Možná i z trucu. Taky jste v první třídě psali tužkou a právo psát perem bylo přiděleno podle krasopisu? A hádejte, kdo grafitem smolil skoro celýrok a pero mu bylo dovoleno z milosti. Záviset to na písmu, píšu tužkou ještě na univerzitě. Nicméně na pera ani na psaní jsem nezanevřela, viz asi deset sešitů více či méně popsaných povídkovými pokusy, než jsem objevila pochybné kouzlo Wordu a writeru, a množství (většinou provozu neschopných) inkoustových per v mém vlastnictví.
A tak, když jsem zuřivě hledala kružítko, podle zákona schválnosti mi v ruce skončilo něco zcela jiného, konkrétně neznámé stříbrné pero. Zaradovala jsem se a zkusila ho uvést do praxe, ale s nasazenou bombičkou nešlo zašroubovat. Nějaký padouch (a určitě né ten na fotce v záhlaví...) zaklínil prázdnou bombičku uvnitř násadky!
Zamyslela jsem se nad problémem a vymyslela řešení.
Jo, tohle je moment, kdy na scénu přichází vývrtka na víno. Bombička se s ní tahá skoro stejně dobře jako korková zátka.
A teď už jen čekám, jak se pero osvědčí v praxi. Ale v mezičase - napadá vás, co bych měla hledat, abych našla to kružítko?!
Žádné komentáře:
Okomentovat