Nemístná spořivost

Celkem vzato sice devátý skautský zákon ctím a zachovávám, ale (téměř) nic by se nemělo dotahovat do krajnosti. Takové šetření na materiálech třeba.

Téměř už jsem zapomněla na tu veselou příhodu, an jsem přejela po novém žehlícím prkně žehličkou a jeho potah se na dotčené ploše seškvařil, jakož i na nadmíru vtipné čištění té žehličky.
Ale na všechno jsem si vzpomněla, když jsem vyndavala z trouby horký plech a překvapeně zjistila, že mi roztavil chňapku.

Tímto děkuju náhodě, že nemám popálenou ruku, a jdu vymýšlet, jak ten připečený polyester sedřu dolů z toho plechu.

V0303-6-J aneb Závěsy podruhé

Jeden post o tom, kterak jsem svedla lítý boj se šicím strojem a vytvořila nové závěsy na okna, už tu je. Jenže tím to neskončilo. Tím to, zcela v duchu úkolu V0303-6-J-(2,4) Šití na šicím stroji, teprve začalo.

Pak jsem vyprojektovala závěsy alespoň symbolicky uzavírající vstupní otvor z kuchyně do pokoje, v kterémžto architekt hrubým opomenutím neudělal dveře. A taky závěsy odstiňující záři počítačových monitorů od relaxační zóny, kterou je postel.

Ani jedno by v zásadě ničemu nevadilo, kdybych pak tyto projekty nezrealizovala.

Splašila jsem kvůli tomu dvě nebohé majitelky šicích strojů, látkou při rozměřování vymetla jeden obývací pokoj a jednu ložnici, naučila se navíjet spodní nit na dvou různých typech stroje. Naučila jsem se cosi (málo) o důležitosti napětí nitě a naučila jsem se konstruovat plochý šev. Vyvinula jsem nejlepší metodiku zakládání okrajů. Z nekompromisně připrodaného půlmetru látky jsem našila poutka a pásky na svazování. Jen nevím, jak moc podstatu úkolu narušuje to, že řečená poutka přišívám ručně při sledování Dr. House poslouchání Martina Stránského.

Ale už to stačilo.
Cíle bylo dosaženo.

Bydlím v tak dokonale zazávěsovaném bytě, že stačí, aby se venku trochu sešeřilo, a já potmě vážím do zdí, sloupů a látek.

(Jen škoda, že všestrannostní kategorie 2 a 4 už mám zase plné. Myslím, že tu stovku svemů za šití bych si i zasloužila.)

Post scriptum: Je smutné, kolik toho člověk dokáže ušít, než si všimne, že už zase došla spodní nit...

Post post scriptum: Vysvětlivka pro ty šťastné, kteří ještě nestáli šicímu stroji tváří v tvář - bez spodní nitě ta obluda prostě nešije.

Perfekcionalistka

Jedním z důvodů, pro který jsem opovrhovala horoskopy od chvíle, kdy jsem si je dokázala přečíst, byl fakt, že mému zvěrokruhovému znamení se velmi často (možná vždycky) přisuzuje pořádkumilovnost a puntičkářství. Pcháá, pomyslela jsem si vždycky řádně znechuceně a odebrala se pobývat ve svém pokoji, značně připomínajícím interiér příslovečného tanku.

(Nikoliv reálného, vím, to mi kdosi vysvětloval, jaké dalekosáhlé důsledky by to mělo, kdyby byl v tanku nepořádek. Ale úsloví je to takové pěkně zvučné.)

A tak nějak setrvačně jsem si to myslela pořád. Až jsem se dneska přistihla, jak desetkrát denně obcházím své pracoviště a uklízím propisky z desky do kelímku, kancelářské sponky do druhého, papírky třídím a potřebné skládám, nepotřebné vyhazuju...

Aby se mě za chvíli nebyla Tissaia de Vries.