Loni jsem Vánoce odbyla. A necítila jsem se pak dobře, vadilo mi to. Tak jsem si slíbila, že to byly z mé strany nejodfláknutější Vánoce a příště že se budu snažit víc.
Tak jsem se snažila.
Důkladnou analýzu potenciálně obdarovaných a výsledný seznam dárků jsem řešila v půlce listopadu. Měla jsem na to vyčleněné dva volné dny. Přesto jsem ještě týden před Vánoci běhala a sháněla poslední nutnosti.
Adventní talíř jsem zkonstruovala třetí adventní neděli.
Vyrobila jsem jeden, slovy jeden druh cukroví, a když mě přestalo bavit zdobení, zbytek polevy jsem snědla.
Sehnala jsem sice pěkný balicí papír, ale zapomněla jsem na mašle. (Sláva izolepě.) A na jmenovky. (Sláva kimovkám každou druhou družinovku!)
Zírala jsem na právě zabalenou knížku a za nic na světě si nedokázala vzpomenout, jestli jsem z ní odlepila cenovku.
Rozhodla jsem se konečně vybalit a instalovat betlém, který jsem dostala před několika lety. Tahala jsem jednu figurku po druhé z drolícího se polystyrenu, oprašovala je štětcem na barvení vlasů a čekala, kdy do mě za tu svatokrádež udeří blesk.
A jak se vydařily Vánoce vám?
