There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

středa 24. února 2016

O výzvě, všestrannosti a těžkém knihomolství

V úkolech Cesty k vrcholu funguje pravidlo všestrannosti. Každý úkol má (krom řady jiných čísel a písmenek) přidělený i kód kategorie. Jednička patří úkolům na fyzičku a psychiku, dvojka vzdělanostním a rozumovým, trojka sociálním a čtyřka duchovním a tvůrčím. A pro dosažení vrcholu hory (nasbírání počtu bodů rovnému výšce oné hory v metrech, pozn. aut.) je nutné mít (přibližně) stejný počet bodů ve všech čtyřech kategoriích.

Tohle pravidlo má zajistit, aby lezec plnil úkoly rozmanité, zkoušel nové věci, stanovoval sám sobě menší i větší výzvy. Prima idea.

U mě totálně selhala v rámci kategorie dvě, kteroužto jsem měla vždycky okamžitě plnou svemů převážně za čtení.
Při štědré svemové dotaci 20 svemů za sto stránek to naskočilo samo. I když jsem hodnotila vždycky spíš níž (sto devadesát pět stránek, toť otázka - ale v mých tabulkách dvacet svemů). Já v těch knížkách, hernajs, ležela pořád.

Neskromně si myslím, že ani jiné dvojkové úkoly by pro mně nepředstavovaly zdaleka takový problém jako téměř cokoliv v jedničce a trojce, ale i tak - není to prostě správně. Hora má být výzva a knížky jsou příliš bezpečná berlička.
Takže od teď - ani svem za četbu!

Ne že bych si musela dělat přehnané starosti. Na Annapurně nemám za knížky ani svemík. Tam mi tuhle kategorii pro změnu zabralo získání magisterského titulu, ten je taky hodnocen velmi štědře.

(Ech, ani svem? Ani jedinej? Ale co celá ta A Song of Ice and Fire, co čeká v knihovničce?)

Jak jsem pravila - už ani svem za četbu. Málem jsem napsala "už ani svem za knížku", ale pořád doufám, že jednou dám dohromady vlastní knihu, alespoň natolik, aby se dala zhodnotit podle úkolu Kniha.

(Ale no tak... Vždyť to má celkem skoro pět tisíc stránek. A v angličtině...)

Ticho, ego, nic nebude. Má to bejt výzva!
A ona ta četba v angličtině tak nějak...
...už výzva není.

sobota 6. února 2016

Buď připraven

Vrcholová revize zasela do hlavy mnohé myšlenky. Jednou z těch, které se vynořují nejčastěji, je "opakovat, opakovat, opakovat!"
(Mimochodem - ahoj, O.)
Co uděláš v krizových situacích?, Znalosti pro kritickou situaci, všechny zdravotnické úkoly a mnoho dalších pracují s myšlenkou, že v nové stresové situaci je člověk jednoduše vyplesklý a správnou, užitečnou reakci je třeba nacvičit.
Kde to můžu podepsat? Vzpomněla jsem si na výlet do Skotska, na kterém nás během deseti nocí dvakrát potkal noční alarm v hotelu.

Poprvé jsem zmateně tápala kolem, po bundě sáhla proto, aby nikdo nekomentoval moji noční košili, a šla s davem.

Podruhé jsem popadla bundu, do jedné kapsy vrazila telefon, do druhé pas a peníze a rázně vyrazila směr parkoviště. (A zarazila se hned ve dveřích, neboť příčina falešného poplachu bydlela hned naproti, ale to je zase jiný příběh.)