Běžím blátem

A taky loužemi, trávou, deštěm, mno, a lesy. Jo. To je asi tak ono.

V únoru jsem si nad sebe pověsila Damoklův meč v podobě odeslané přihlášky na desetikilometrový závod. A že tedy jako začnu běhat. Tak jsem začala, mizerným, těžkopádným stylem, horko těžko jsem zvládla svůj tříkilometrový okruh. Postupně jsem vylepšovala styl, opatrně prodlužovala vzdálenost, v květnu se radovala, že uběhnu pět kilometrů. To se vzdálenost v propozicích záhadně změnila na 12 km.
Mírně znejistělá jsem běhala dál, na dlouhou dobu se zasekla na šesti kilometrech, protože dát si dvakrát okruh je příjemně nekomplikované. A v srpnu, když jsem se pomalu začala pídit po konkrétnějších instrukcích, se v propozicích černalo 13 km a k tomu děsivé převýšení.

Tohle kdybychom věděly v tom únoru, jakživo by nás nenapadlo se přihlásit, žehráme s kolegyní, abychom se vzápětí utěšovaly, že ve štědrém časovém limitu to zvládneme i rychlejší chůzí. Mně to ovšem v hlavě přepne z nastavení "trénuju, abych zaběhla se ctí" na "trénuju, abych na trati nevyplivla žádnou životně důležitou součástku a pokud možno nedoběhla moc dlouho za předposledním". A fakt, že běhám po vodorovné stezce, čili jediným převýšením při tréninku jsou schody do bytu, taky nepomáhá.
Týden před závodem zaběhnu osobní vytrvalostní rekord osm kilometrů, představím si, že běžím ještě dalších pět, a obchází mě hrůza.

A pak nadejde den startu.

Motivovaná běžkyně

...fotografický začátečník a tak vůbec porůznu

Foťák jsem si koupila někdy na jaře, nejzákladnější ovládání jsem odhadla intuitivně a pokud jde o ten zbytek, inu, už jsem si alespoň návod stáhla na flashku. (Protože moje hračička má na papíře jen návod pro úplné začátečníky, to jest tady to zapneš a tady je spoušť. Pro komplikovanější požadavky je potřeba návod obsáhlejší, kderý mají jen na webu v pédéefku.)

Ale už se mi s ním povedlo udělat pár pěkných fotek a celkově se dá říct, že když mám někde být a nevím, čím se tam zabavit, foťák to příjemně jistí.

Z posledních týdnů namátkou...