Trocha nostalgie, zbytky energie
Tak jsem se zase zamyslela nad
tím, že tenhle blog jsem původně propagovala jako lezecký. Že jsem
slíbila vypracovat plán realizace projektu Cesta ke hvězdám. (To zní ale
vznešeně, co? Ve skutečnosti to znamená jeden brainstorming a spoustu
ujišťování, že po zkouškách na to vlítnu.) A že jsem se vlastně po
matuře dala do zdolávání Ká Dvojky.
Takže jsem zase oprášila
tabulky svemů – to šlo – paměť na to, co zhodnotitelného jsem dneska a
včera a předevčírem vykonala, a nasčítala z toho nějakých pětadvacet
svemů. (Částečně je to tím, že jsem zase trochu ztratila přehled o
každodenních úkolech, ale hlavně je to tím, že nic nedělám.) Ale co.
Začít se nějak musí a audaces fortuna iuvat.
A jestli úspěšně dodělám semestr, čeká mě za to tuším tisícovka.
Teda svemů.
Jestli ho úspěšně dokončím, což se nezdá být tak jasné, ale což. Zkusit se má všechno, aspoň budu vědět, po čem mi bylo špatně.
|Pokud nevíte, o čem to melu – mrkněte na Vrcholy ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat