Tak jsem šla s Oliem prodiskutovat zadání nového webu pro Cesty k vrcholům. Nejasná svatozář, kterou jsem mu na počátku tohoto procesu viděla nad hlavou v důsledku toho, že to udělá výměnou za hlubokou vděčnost vrcholového týmu a nějaký ten mnou uvařený oběd, se v průběhu rozhovoru začala rozplývat.
"Co-ó?" komentoval Olie mé připomenutí, že mi v prvnotním nadšení (zřejmě mém) slíbil, že nějaký postup v práci bude vidět o Vánocích.
"Mám vrtuli? Nemám," zoufá si, když se tenhle termín pokouším jemně vyargumentovat. Poté začnu slevovat.
"Před maturitou? No to né!" zasahuje do debaty autoritativní rodič a mně se místo Olieho svatozáře začíná před očima válet černá mlha.
"Já si chci rozumně promluvit!" snažím se ještě, načež Olie zvedne svoji LARPovou pušku a s ledově klidným výrazem Jamese Bonda po mně vystřelí. Naštěstí jsem už na ty střely z měkké oranžové pěny zvyklá.
A poté praví, že jestli stačí v červnu, tak v červnu že web bude, a navíc mi pomůže s programem pro moji novou empétrojku.
(Ergh, další přístroj chytřejší než já...)
Tož tedy - po přízni neřezat, ale hýčkat. Ona se může hodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat