Šla jsem dneska věšet prádlo na zahradu, a zjistím, že košík s kolíčky je v boudě na nářadí.
A vzápětí pak to, že přístup k boudě mi blokuje nádherná pavoučí síť zvící dobrého čtverečného metru, a na ní si hoví nádherně vybarvený křižák. (Spíš asi křižačka, neb jsem se dočetla, že samečci mají do 9 mm, samičky můžou být i dvoucentimetrové - a tohle byl pavouk jak hrom.)
Zaváhala jsem, nechtělo se mi tu síť rušit, ale mamka nekompromisně prohlásila, že je ten pavouk tydýt, že ona mu síť přesně v tom samém místě strhla už čtyřikrát a on si ji tam stejně znovu postaví. A tak jsem prozkoumala její architekturu a pak celý výtvor shrnula k jedné straně.
A jsem zvědavá, za jak dlouho se objeví znovu.
Ale než jsem se odhodlala k tomu barbarskému činu, pokusila jsem se tvůrčího členovce vyfotit.
(Už vím - čtyřiadvacet hodin. A tak nějak tuším, že to ten pavouk pořád ještě nevzdal.)
(Připomínka z 10. září: Ne, nevzdal. Ještě párkrát jsem mu strhla síť, pak ho mamka akčně odlovovala v obýváku, kam jsem ho nejspíš donesla s prádlem či co, a momentálně lágruje zvenčí na prostřední tabuli okna od ložnice. V patře.)
Žádné komentáře:
Okomentovat