V březnu navrhla právě Žížala uspořádat setkání vrcholezců, probrat budoucnost Cesty k vrcholu, vytvořit strategický plán dalšího postupu a všeobecně si užít výpravu.
I tak se stalo právě tento víkend, téměř přesně půl roku od prvního impulsu.
V Kybově městě jsme se sešli v počtu šťastných sedm - krom Kyba samotného jakožto zakladatele, vedoucího a patrona Cesty a hostitele ještě Myška, Anežka a já za vrcholezce a Mejdlo, Petr a Tadeáš za více či méně externí zájemce. Vzhledem k nepříjemnému dešti jsme byli docela rádi, že prvním bodem programu je prohlídka nových skautských kluboven (odkud se po anglicku vytratil Mejdlo a pár hodin o něm nebylo slyšet) a hned poté motorizovaný přejezd na Kybovu chalupu. Tam jsme na naplnění Maslowovy pyramidy potřeb zapracovali od základů, pánové pomohli Kybovi s prací na zahradě a my s Myškou a Anežkou jsme připravily guláš k obědu a zeleninový salát k večeři.
Jak jsme sklízely ze stolu nádobí po obědě, dorazil nebohý Mejdlo, který se v mezičase nechal připravit o nepohodlný zub. Navzdory této skutečnosti ale sprásknul téměř všechen zbylý guláš, což beru jako kompliment :-)
A pak už došlo na hlavní úkol a účel celého setkání, totiž všeobecnou debatu o lezení. Kyb představil filosofii Šťastné planety a význam Cesty k vrcholu pro její vybudování, navrhnul změnit název projektu na Cesty k vrcholům, protože lezení není jednorázová záležitost, vrchol a schluss, předvedl svůj memošátek s fotografiemi, Mejdlo upozornil na svým způsobem podobný roverský projekt o fyzičce, zvaný prý Buchty, já vyplňovala pauzy přízemními připomínkami k webu a propagaci a rozproudila se příjemná diskuze.
Tadeáš stručně, ale poctivě zaznamenával všechno, co v hovoru padlo (naštěstí jsem ho přiměla, aby ze záznamu odmazal alespoň zmínku o tom, že mi do Expedice 80 chybí dokončit úkol Přežití) a tím vznikl zajímavý soubor myšlenek a nápadů. Rozhodli jsme se, že tyto necháme uležet, než na nich začneme pracovat dál, a vyhlásili jsme si pauzu a rozchod.
Zatímco Kyb už kutil cosi kolem plánovaného večerního grilování, zbytek týmu vyrazil na procházku po okolí. Při té příležitosti jsme málem spadli (někteří málem skočili :-)) do hasičské nádrže, obdivovali panorámata a jedno dost neaktivní mraveniště, vyfotili se u malebné bývalé vápenky (věž obehnaná kolem dokola železnými obručemi, a zpoza obručí vyrůstají zvonky), sehnali si velmi jablečnou svačinu a přes plot se pozdravili s úředním šimlem.
Totiž pardón, ryzákem. Ale u úřadu ten kůň bydlí, to zase jo.
Druhou část debaty nechal Kyb v naší režii a věnoval se přípravě ohniště na grilování. Tahle diskuze už zahrnovala načrtnutí propagace a především podobu a funkce plánovaného nového webu.
Rozhovory pak volně přešly v posezení u ohně a grilování večeře, což podle rozmanitých povah a chutí účastníků vyústilo přímo v grilovací přehlídku. Na roštu se za večer vystřídaly chleby, kuřecí a vepřové maso, žampiony plněné sýrem, Myščiny špízy, jablka, cibule a Kybovo překvapení v alobalu. Od povídání u ohně nás vyhnala až zima, takže jsme rychle zrušili ležení venku a přesunuli se zpátky k počítači a projektoru. Anežka, Tadeáš a Petr ho využili k promítání fotek ke svému povídání o táboře v rumunském Banátu, Mejdlo prezentoval svoji výpravu tamtéž a Kyb promítnul fotky ze svého memošátku. To už jsme s Myškou dost silně bojovaly s únavou a ospalostí, takže tím byl večer oficiálně ukončen, popřáli jsme si dobrou noc a já šla po ústech padnout do spacáku.
~~~~~~~~~~
Velkoryse jsme si odsouhlasili budíček až v osm, takže jsme sebou ráno museli trochu hodit, abychom se nasdnídali, uklidili a sbalili si věci včas na odjezd do Nasavrk. Tam nás Mejdlo provedl nejdřív keltským muzeem a pak právě budovaným archeoskanzenem (obojí v režii o.s. Boii). Ve skanzenu jsme nedřív prolezli všechny hotové i rozestavěné budovy a omrkli různé možnosti a varianty takových staveb. Mě osobně nejvíc zaujaly různé typy rákosových střech a pak keltský zámek, čili jednoduše vypadající závora, která se ovšem dá zvenčí odsunout pouze děsně speciálně zakrouceným kusem kovu.
A schválně, kdo by uhodnul, co se dělo dál? Jasně, na ohništi jsme za pomoci Kybova dmychadla rozdělali oheň a volně se pokračovalo v programu z večera. Maso, salát, cibule, výborné škvarkové placky od Anežky, jen Kyb si udržel expedičního a lezeckého ducha a uvařil si úspornou polévku.
Mejdlo nám po dobu oběda půjčil mlýnek na zrní ve formě dvou zakulacených balvanů, z nichž tím vrchním se otáčí. Bavili jsme se mletím pšenice a výsledkem bylo množství mouky větší než malé. S Myškou jsme si z ní vodou zadělaly těsto na placky a ty pak přidaly do druhého kola grilovací revue. Vzhledem k totálnímu nedostatku koření měly trochu zvláštní chuť, ale konec konců, placky vlastnoručně upečený z těsta vlastnoručně zadělanýho z mouky vlastnoručně umletý - no kdo to má?
A pak už se nebezpečně přiblížil odjezd Myščina vlaku, takže jsme akci prohlásili za úspěšnou, oficiálně ji ukončili, rozloučili se a Kyb mě a Myšku odvezl zpátky na vlak, závodě přitom s časem a mizerně značenou objížďkou.
Tímto ještě jednou moc děkuju Kybovi, Myšce, Anežce, Mejdlovi, Tadeášovi a Petrovi za báječnou akci a Žížale za impuls k jejímu vzniku. A Žížo - příště vybereme lepší termín ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat