Málokdy se mi zdají sny, ale když už, tak stojí zato. Občas v tom dobrém smyslu, většinou tak, že se z nich budím s vytřeštěnýma očima, když ne rovnou s vřískotem. Ale tahle druhá sorta je pak zase výborná na historky k táboráku, žejo.
Třeba dneska. To se mi, prosím pěkně, zdálo, že mě bolej zuby a jdu s nima k zubaři.
Ale ejhle, ukázalo se, že tím zubařem je jeden mladík, kterého znám z průvodcování na Kuksu. A místo, aby mi prohlédl a spravil chrup, začal si tuto skutečnost ověřovat. Zřejmě si nebyl zcela jistý, neboť to zkoušel fintami typu "A jak on se jmenuje ten barokní zámek na východě, Ko-, Ku-, Ke-něco..."
Já z nějakého důvodu ovšem nemínila svoji totožnost přiznat, takže jsem vynaložila všechny síly na herecký výkon ve smyslu "vážně netuším, co máte na mysli." Tím jsem zapřela veškerou svou kukskou výchovu, neboť prohlášením "Kuks je zámek" některé průvodce vytočíte do vrtule a ten zbytek spolehlivě rozesmějete.
Sen o zubaři se tak změnil v sen o rafinovaném výslechu a tvrdém zapírání. Dlouhém výslechu a zapírání.
A pitomé na tom bylo, že mě po probuzení fakticky rozbolely zuby.
(Jo - a "Have a little sweet dream" je původně nápis z jedné archivní mikiny, kterou jsem podědila po bratranci a několik let ji tahala na všechny akce jakožto oděv na spaní, než mi začala být krátká. To je poněkud podivné, neboť bratránek má metr devadesát... no nic.)
Žádné komentáře:
Okomentovat