Jen tak na okraj

na okraj ExpeDu, pravděpodobně (a ještě něco připsáno o sobotě)

Nejdřív trocha té faktografie – lezu. Lezu všedními věcmi, občas lehce sur-všedně expandovanými, čímž mám na mysli hlavně můj a Lakelyho hec. Kromě kilometrů stoupám do schodů, modře žiju, chodím tančit salsu a irsko. Tuhle jsem byla na oddílovce a následné předtáborové radě... a to je asi tak ono. V sérii nových úkolů jsem velice ocenila úkol Intertext, což je aktualizace Publikování, s jiným svemovým hodnocením a, což je pro mě teď extrémně důležité, s mírně jiným zařazením. Klasické publikování spadá do kategorií 2,4, které mi svemy zrovna překypují, kdežto Intertext je psaný i ve trojce, kterou teď potřebuju dohnat nejvíc.
Květnová sada úkolů je vůbec zajímavá. Takové Setkávání s přáteli, to bych potřebovala :-/ A Za dolar, případně Za dva dolary, achich ouvej, to by potřeboval můj účet... dolar asi nezvládnu, ale dva dolary zkusím. Jen nevím, jak do toho zakalkulovat všechny ty zásoby, které tu mám zejména po pondělním velkém nákupu.
A jinak se snažím udržet v chodu stránky Cesty ke hvězdám (dobře, postavme se tomu čelem, to nedá moc práce). Chtěla jsem lamentovat, že milášek stávkuje a Calc mi nechce upravovat grafy, ale před sedmi minutama jsem zjistila, že chyba byla, jak něžně říká Olie, v mezikuse. (Prostě jsem to vorala, říkám já...)
Mám takový nápad na propagační článek. Mohl by mít podobu vyprávění z místa činu, takových těch emotivních útržků, co mají člověka vtáhnout do děje. Z lezců můžeme vybrat různé věky, typy, druhy úkolů (já se ochotně přihlásím k bezprostřednímu popsání zážitků z plnění úkolů jako Mapy na internetu nebo Intertext) a udělat takový rychlý průřez životním stylem lezce...
...a ať už z tohohle bude cokoliv, musím si to naplánovat nějak, abyhch se tomu mohla věnovat. Je dosti hloupé zapřáhnout tým do práce na projektu a pak odvádět svůj díl práce půl hodiny před (půlnoční) uzávěrkou, s hrnkem kafe a očima z monitoru tak slzícíma, že skoro nevidím.
Ještě jsem chtěla připsat cosi o hecu (fakt mě nenapadá lepší název pro tuhle miniakci, kterou jsme si s Lakelym vymysleli), o tom, jak to vypadá jako malý úkol a jak to, u všech všudy, je malý úkol, a že jsem postupně chtěla začít běhat, jenže... a za tímhle jenže by se vyrojila spousta důvodů, které by se při objektivním pohledu ukázaly být převážně výmluvami. (Tak například, nemám tu boty. Teda, jedny tenisky tu mám, jenže to jsou momentálně moje jediný boty, když nebudu počítat dvoje zimní s kožíškem, a tyto tenisky už jsou daleko za zenitem a nedaleko od nenositelnosti, takže jim nehodlám přitěžovat ještě běháním...)
***
S úkolem Za dva dolary teď nezačnu, ale každopádně zahajuju intenzivní trénink. Libovala jsem si, že moje restrikční opatření se na stavu účtu konečně začínají projevovat (Nevíte někdo, jak chutná čokoláda? Už jsem to skoro zapomněla.), jenže dneska došlo na placení nových tanečních šatů. Za jedno dopoledne jsem se do nich zamilovala, jsou moc krásný, dobře se v nich tančí, čtyři lidi mi je pochválili, ale těch pět stovek na účtě chybí. To je, řekla bych, všechno to, co jsem ušetřila na čokoládě, tuňáku, rohlíkách a po troškách na lecčems. A možná ještě kousek navrch.
Poslední vysvětlivka – s úkolem Za dva dolary nezačínám, protože tu mám nakřečkované slušné zásoby a nevím, jak si s nimi v počtech poradit.

Maraton podruhé

...a ne tak docela :-) Aneb Hapla a Lakely běží jdou (snad alespoň) do Marathonu

Jedním z nesčetných úkolů v Cestě k vrcholu  je Marathonský běžec. Celkem jednoduchý úkol, denně 42 dní za sebou uběhnout 800m. Reálné i pro takového odpůrce sportu, jako jsem já. Tak jsem se do toho dala.
Tak začíná jeden z prvních článků tohohle lezeckého blogu a navazují na něj zápisky o tom, jak mi běhání (ne)šlo. A zrovna na běhání, tanec, jízdu na kole a vůbec sport přišla dneska řeč, když jsem si na Skypu psala s Lakelym. Nevím přesně, jak jsme se k tomu dostali (jo, mohla bych překliknout do okna Skypu a přečíst si historii, ale nechce se mi...), nicméně skončilo to tím, že jsem zkusila Lakelyho vyhecovat, aby mi na dálku dělal sparringpartnera v běhání, jako jsme to kdysi zkoušely se Žížalou. Probrali jsme to z hlediska naší zchátralé vysokoškolské fyzické kondice a metody malých pokroků a nakonec se shodli, že začneme s málem – denně ujít v kuse kilometr.
A samozřejmě si každý večer zahlásit, jak nám to jde :-)
Takže proto to píšu – aby mi tenhle článek připomínal, že mám ještě vyrazit na procházku, a abych se alespoň trošku styděla, když to nezvládnu.
Dneska jsme se na přednášce (mimo jiné) dozvěděli, že vytvoření návyku trvá asi tři týdny. Takže můj plán zní: vytvořit si návyk "večer vyrazím po kilometrové trase" a pak nenápadně zaměnit chůzi za běh.
Zatím to není o fyzičce, ale o vůli. Uvidíme, jak to dopadne.
Abych učinila zadost úkolu Trénink, dodám ještě jedno předsevzetí: V úterý mám trénink irských tanců. Jednak je to moje nejoblíbenější forma pohybu, jednak teď před vystoupením potřebuju zapracovat na technice (někdy za celý trénink neslyším nic než variace na "Haplo, vytoč ty nohy!!"). Takže tímto si ukládám za úkol vyplnit čas mezi úterním tréninkem (a středeční salsou) soukromým tréninkem irska. Prvky k vylepšení – sidestep, cut-1-2-3, skip-1-skip-1-skip-click-down, rocks a všechno, co obsahuje crossy a crosskeys.
Myslím, že na to půlhodinka stačit nebude :-)

Švihov a okolí

čili Hrady a zříceniny, Setkávání s přírodou, Rozhledny, schody, kilometry a nový šaty. Jen ty šatky holt nejsou expediční...

Konečně jsem se zase chvíli cítila jako správný lezec... na tom Švihově jsem se tedy primárně ocitla z jiných důvodů, ale když už, tak už, ne?
Švihov je vodní hrad, což v praxi znamená, že semtam kolem něj najdete jakýsi rigol, a když máte jó štěstí, tak i s trochou vody. Bohužel, ač jsem o historii hradu slyšela zevrubný výklad, a to dokonce dvakrát, moje mizerná paměť na jména a data z něj moc nezachovala. Jen tolik uvízlo: Vnější okruh hradeb a systém příkopů stavěl stavitel velice věhlasného (Haplou zapomenutého) jména a od té doby nebyl Švihov nikdy dobyt. Po vydání jakési listiny měl být srovnán se zemí, čehož se mělo docílit pomocí vesničanů, kteří si z vnějšího opevnění brali kámen. Rušící regule byla naštěstí zavčas sama zrušena, takže na rozebrání samotného hradu nedošlo.
Tož tak.
Na hradě fungují dva prohlídkové okruhy, z čehož jeden zahrnuje černou kuchyni a druhý kapli a taneční sál. (Samozřejmě nejenom, ale tohle jsou jediné místnosti, které jsem schopná bezpečně zařadit. Absolvovali jsme totiž okruhy oba, a to se stejnou průvodkyní, tedy mi poněkud splynuly. Stejná historie, stejné vtipy, jen konkrétní komentář k jednotlivým místnostem se lišil.) Původní švihovské vybavení činí nula nula nic, když hrad přebíral stát, byla z něj prázdná ruina. Ale opravený a vybavený je hezky, tak proč ne. Ve sklepení mimoto uvidíte taky částečně zrekonstruované fresky z (nějakého?) kostela a v kapli se vám dostane výkladu o životě vyobrazených svatých.
Čistě prakticky – neberte si na Švihov podpatky, na středověkém dláždění jsou dost nepraktické. A naopak si vezměte bundu, v kamenných zdech je pěkná kosa.

Po Švihově jsme pokračovali v krasojízdě na rozhlednu Bolfánek. V jejích základech je ukryta jeskyně a jméno rozhledny je zkomoleno ze jména sv. Wolfganga, který ve zmíněné jeskyňce prý kdysi přenocoval. Konstrast holé sklály a vesele žlutě omítnuté zdi rozhledny půdobí dost necitlivě.
Největší atrakcí Bolfánku pro mě byla všechna ta květena okolo, plazila jsem se po kolenou a fotila si kvetoucí šťavel, medvědí česnek, hluchavky, orseje, buky a lán pomněnek. (Zejména ty pomněnky mě nadchly, protože pomněnku jsem si asi před deseti lety zvolila v rámci programu jedné družinovky za svou erbovní květinu, podrobnosti viz Kronika ztracené stopy, a nějak mi to zůstalo. Jedna z prvních úprav šablony tohohle blogu bylo vyměnit fotku sněženky za pomněnku.)

Vrcholem dne měla být nedaleká americká zahrada s různými méně i více zajímavými a méně i více jarně zelenými stromy. Ověřila jsem si, že o stromech toho vím jenom takhle maličko, a poctivě jsem se snažila něco se přiučit. Poznatky jsem si v závěru odnesla tři:
1) existuje strom zvaný jedlovec kanadský, který se na první pohled zákeřně podobá tisu
2) occidentalis není to samé co occipitalis
3) do onoho dne jsem netušila, že se nějaký keř může jmenovat trojpuk. Může, a tato jmenovka je v americké zahradě nejfrekventovanější. Je tam tak často, že jsem nakonec odmítala přihlížet si zeleň, kterou označovala.
Tím jsme zakončili vycházku jarními lesy (nutno zaznamenat, že zmíněné lesy byly zčásti bukové; miluju buky) a v duchu konzumní společnosti zajeli v podvečer ještě na nákup, kde jsem vystopovala a následně zakoupila báječné malé černé šatičky.
Po všech stránkách úspěšný den.

Sto jarních svemů nastoupaných

(i bez expedičních bonusů)

Kromě schodů, kilometrů, tréninků a Modrého života jsem svemy získala ještě za úkol Letecká mapa ČR, do kterého jsem se dala kvůli expedičnímu úkolu Navigace. A jak tak na to koukám, podobný, ale rozšířený (a výš hodnocený) je pozdější úkol Mapy na internetu, který tímto lezcům doporučuju. (Letecká mapa ČR odkazuje na betaverzi mapy.cz, která ale nefunguje tak, aby se s její pomocí dal úkol splnit. Chce to obyčejné mapy.cz, nebo potom Google Maps/ Google Earth.)
Další svemy chci získat za zvládnuté čekatelky (Proč na mě všichni koukají tak divně, když řeknu, že jdu (možná, jestli mi uznají práci) na čekatelky? Jo, já vím, že v mým věku už mívají skauti dávno vůdcovky. Nějak jsem to nestihla, no.). Na chvíli jsem se zamyslela nad tím, do jaké kategorie spadají svemy za dokončený semestr, ale už vím. Do dvojky. Hmm...

Expediční vaření

Po období studijním a období tvůrčího psaní mám období lezecké, tak chci lézt, kam až to půjde...

Expediční úkol Stravování se jako několik jiných skládá z výběru úkolů, z nichž musí lezec alespoň čtyři splnit. Zrovna Stravování je z oblasti úkolů, kterým jsem, přiznávám, moc nedala. Z vyčteného seznamu jsem se pokoušela o Sežratelnou přírodu (pardon, tenhle název se mi prostě líbí mnohem víc, než Příroda živitelka) a o Vaření. S Vařením je ovšem ten kříž, že jsem si na něj v ExpeDu z Nangáparvatu zavedla tabulku... a pak jinou... a pak další... a úplně jsem ztratila přehled, za co ty svemy vlastně mám. Tak to tu chci dát dokupy.
K věci: tenhle úkol vyžaduje naučit se připravovat několik kategoriií jídel. Svemy nesvemy, chci se tu jenom ujistit, že tenhle úkol ve své podstatě splněný mám a přináleží mi za něj expediční bonus. Tedy:

• 3 různé polévky S majzlíkovou bramboračkou na věky věků a nikdy jinak! Ale když že to musí být, tak ještě třeba nudlová (ta vykrystalizovala z "polívky co-dům-dal" jako její obzvláště povedená varianta) a česneková.
  
• 3 různé omáčky Hmm. Jednou jsem si k masu dovyrobila hořčicovou omáčku, ale nic moc tedy nebyla. Tady musím doplnit vzdělání. Leda by se ještě počítaly boloňská a sýrová na těstoviny...
  
• 3 různé přílohy Bramborová kaše, těstoviny, čočka... Po svém úterním vystoupení, kdy jsem rýři připálila tak, že nebylo poznat, co je rýže a co varný sáček, se tu s ní radši moc chlubit nebudu, co?
  
• 3 bezmasá jídla Na tohle mi stačí jenom brokolicové recepty! Ale taky rizoto a tofuguláš a květák na mnoho způsobů a rýžová kaše a rýžový nákyp a různě zapečené brambory nebo těstoviny... toho je hodně, protože nerada vařím maso, když se tomu můžu vyhnout.
• 3 masitá jídla To už je slabší, viz o řádku výš. Ale už jsem taky ty karbanátky dělala, do rizota jsem přidala kuřecí, pamatuju si jednu dobrou omáčku na špagety s masovýma kuličkama... najdou se.
  
• 3 pomazánky Mmm, vajíčková a krabí, vždy a v neomezeném množství. A rybičkovou zvládnu taky. Rybičkové virtuositě Pachatele úklidu se nemůžu rovnat, ale zvládnu ji.
  
• 3 zeleninové saláty Au, au, nejtvrdší kámen úrazu. Nejsem úplně fanda do zeleniny, tedy ne do vší, a když si dávám hrášek, kukuřici, ředkvičky, mrkev, okurky, kedluben nebo tak něco, nevyrábím z nich saláty. Že jste to vy a že je tohle Cesta k vrcholu, nějaké vyrobím, ale bude se počítat jako splnění úkolu Haply zeleninový salát #1, #2 a #3?

Abych to shrnula na jednu hromadu – musím se naučit ty omáčky. Saláty se zaimprovizujou, ale omáčky mi chybí...
Tož tak.