na okraj ExpeDu, pravděpodobně (a ještě něco připsáno o sobotě)
Nejdřív
trocha té faktografie – lezu. Lezu všedními věcmi, občas lehce
sur-všedně expandovanými, čímž mám na mysli hlavně můj a Lakelyho hec.
Kromě kilometrů stoupám do schodů, modře žiju, chodím tančit salsu a
irsko. Tuhle jsem byla na oddílovce a následné předtáborové radě... a to
je asi tak ono. V sérii nových úkolů jsem velice ocenila úkol Intertext,
což je aktualizace Publikování, s jiným svemovým hodnocením a, což je
pro mě teď extrémně důležité, s mírně jiným zařazením. Klasické
publikování spadá do kategorií 2,4, které mi svemy zrovna překypují,
kdežto Intertext je psaný i ve trojce, kterou teď potřebuju dohnat
nejvíc.
Květnová sada úkolů je vůbec zajímavá. Takové Setkávání s přáteli, to
bych potřebovala :-/ A Za dolar, případně Za dva dolary, achich ouvej,
to by potřeboval můj účet... dolar asi nezvládnu, ale dva dolary zkusím.
Jen nevím, jak do toho zakalkulovat všechny ty zásoby, které tu mám
zejména po pondělním velkém nákupu.
A jinak se snažím udržet v chodu stránky Cesty ke hvězdám (dobře,
postavme se tomu čelem, to nedá moc práce). Chtěla jsem lamentovat, že
milášek stávkuje a Calc mi nechce upravovat grafy, ale před sedmi
minutama jsem zjistila, že chyba byla, jak něžně říká Olie, v mezikuse. (Prostě jsem to vorala, říkám já...)
Mám takový nápad na propagační článek. Mohl by mít podobu vyprávění z
místa činu, takových těch emotivních útržků, co mají člověka vtáhnout
do děje. Z lezců můžeme vybrat různé věky, typy, druhy úkolů (já se
ochotně přihlásím k bezprostřednímu popsání zážitků z plnění úkolů jako
Mapy na internetu nebo Intertext) a udělat takový rychlý průřez životním
stylem lezce...
...a ať už z tohohle bude cokoliv, musím si to naplánovat nějak,
abyhch se tomu mohla věnovat. Je dosti hloupé zapřáhnout tým do práce na
projektu a pak odvádět svůj díl práce půl hodiny před (půlnoční)
uzávěrkou, s hrnkem kafe a očima z monitoru tak slzícíma, že skoro
nevidím.
Ještě jsem chtěla připsat cosi o hecu (fakt mě nenapadá lepší název
pro tuhle miniakci, kterou jsme si s Lakelym vymysleli), o tom, jak to
vypadá jako malý úkol a jak to, u všech všudy, je malý úkol, a
že jsem postupně chtěla začít běhat, jenže... a za tímhle jenže by se
vyrojila spousta důvodů, které by se při objektivním pohledu ukázaly být
převážně výmluvami. (Tak například, nemám tu boty. Teda, jedny tenisky
tu mám, jenže to jsou momentálně moje jediný boty, když nebudu počítat
dvoje zimní s kožíškem, a tyto tenisky už jsou daleko za zenitem a
nedaleko od nenositelnosti, takže jim nehodlám přitěžovat ještě
běháním...)
***
S úkolem Za dva dolary
teď nezačnu, ale každopádně zahajuju intenzivní trénink. Libovala jsem
si, že moje restrikční opatření se na stavu účtu konečně začínají
projevovat (Nevíte někdo, jak chutná čokoláda? Už jsem to skoro
zapomněla.), jenže dneska došlo na placení nových tanečních šatů. Za
jedno dopoledne jsem se do nich zamilovala, jsou moc krásný, dobře se v
nich tančí, čtyři lidi mi je pochválili, ale těch pět stovek na účtě
chybí. To je, řekla bych, všechno to, co jsem ušetřila na čokoládě,
tuňáku, rohlíkách a po troškách na lecčems. A možná ještě kousek navrch.
Poslední vysvětlivka – s úkolem Za dva dolary nezačínám, protože tu
mám nakřečkované slušné zásoby a nevím, jak si s nimi v počtech
poradit.
Žádné komentáře:
Okomentovat