Půjčení auta prostě vyhrálo. Podle toho, co jsem si přečetla o islandských autobusových linkách, mi to připadalo jako časově dosti náročné dobrodružství, využít vnitrostátní letadla mi nedovolil ani stav účtu, ani strach z létání, který překonám, jen když není zbytí, takže zbývala otázka, kterou půjčovnu si vybrat.
Kdosi v Česku důrazně doporučoval půjčovny ojetin, jelikož na takové auto nebudu muset být tak opatrná, zatímco s autem jako novým mi nedovolí jezdit po štěrkových cestách. Oba expediční řidiči se ale shodli, že by raději auto více méně nové, u kterého méně hrozí nějaká porucha. Já se řídila heslem neřídím = nekrafu.
Zvolili jsme půjčovnu Enterprise, která nabízela kilometry bez omezení a, jak jsme s překvapením zjistili ke konci pobytu, ve smlouvě uváděla, že lak odštípnutý kousky štěrku nepočítá jako poškození, protože to se prostě na Islandu děje.
(O něco levněji vycházelo auto od Sixt, ovšem s omezením na 100 kilometrů denně. V Čechách mi to nepřišlo tak zlé, ale na Islandu... tam slovo "blízko" získává poněkud jiný význam.)
Kdybyste čirou náhodou taky vybrali Enterprise - autobus od letištního terminálu k půjčovnám má u půjčoven dvě zastávky a ta první jsou všechny firmy kromě Enterprise.
A k těm štěrkovým cestám - i kousek silnice č. 1 byla štěrkovka, to je jev, kterému se na Islandu prostě nevyhnete a pokud vím, nikdo vám nezakáže po nich s autem jezdit. Pár desítek kilometrů jsme po štěrkovkách ujeli - pomalu, opatrně a bez problému. Auto jsme odevzdávali jen s pár drobnými stopami.
Úplně jiná věc jsou takzvané F-roads neboli highland roads, vnitrozemské nezpevněné cesty. Tam auta z běžných půjčoven opravdu nesmí, a je jedno, jestli máte půjčenou Fabii nebo Vitaru.
Pokud si dobře vybavuju parkoviště u Selfossu, velké cedule vás včas upozorní, že před vámi je F-road a opravdu, vážně, ale fakt tam nemáte jezdit s autem, které na ni není určené.
(Ale s tím poškozením od štěrku si to radši ještě ověřte, ano?)
Žádné komentáře:
Okomentovat