naštěstí alespoň expedičních
Původně jsem chtěla pojednat o úkolu Finanční deník,
kterýžto se pro mě stává silně aktuálním – už zase jsem v měsíčním
vyúčtování v mínusu. Jenže, aby mě husa kopla, samozřejmě mě to napadlo
až ve chvíli, kdy už do kategorie dvě nenacpu ani svemík.
Což je v tuhle chvíli irelevantní, protože já vážně nevím, kde jsem
ty prachy prošustrovala. Jízdenky na vlak? Jídlo? Dobíjení domovské
lítačky? Dala jsem sto osmdesát korun za dvě trička, ale to nemůže bejt
tak velká díra v rozpočtu. Že by tam ještě doznívalo to placení
kurzovnýho? To leda, protože boty, návleky ani nic jsem taky
neplatila... až zejtra budu platit taneční seminář. Ha, ha. Bude to
závod s časem, jestli dřív dorazí měsíční apanáž nebo učiním černou díru
ještě černější. Abych to uzavřela, ten finanční deník už fakticky
potřebuju, svemy nesvemy.
Tak jsem si pro potěchu duše alespoň nalistovala expediční úkol Pohyb
v cizině, přečetla si k němu určené texty (70 S) a naznala, že osobní
zkušenosti z alespoň třídenního pobytu v cizině tedy mám. Kdo překládal výklad v distillerce? Kdo se bavil s průvodcem v elektrárně o pěstování kytek? Kdo sháněl skotskou jednolibru? Kdo konverzoval s britskými puberťáky pod vlivem německy?
Kdo sháněl v Tescu v Barkingu párky? Abych zabrousila do jiné země, kdo
hledal v Gjøviku plavecký bazén a kdo si na Cestě trollů užíval
anglicko-norskou konverzaci se stánkařem lehce pod vlivem? Díky! A to
máme 50 dalších svemů.
(A když jsem si udělala reklamu skoro celé rubrice Scotland ´09, můžu se jít s klidem učit patologii, což?)
Žádné komentáře:
Okomentovat