Smaragdový deník

Vrátila jsem se z expedice. Krotké, nicméně fascinující expedice. A jak jsem si tak plánovala, co o ní všechno napíšu, uvědomila jsem si, že mi tu chybí zápisky z výpravy do Irska před třemi lety. Tak alespoň takto, pár výňatků z cestovních zápisků z cesty do vysněné země - kvůli které jsem překonala i svou hrůzu z létání.

Objevuju Ameriku

(Titulek čtěte ironickým tónem.)

Kdysi dávno, když jsem byla malé škvrně (i když zase ne až tak malé, protože mi tou dobou koupili dospělé kolo... ale já byla vysoké dítě, to až později mě vrstevníci dohnali), měla jsem vztah k cyklistice celkem kladný. V létě jsme jezdili na týdenní dovolenou na jih Čech a konali příjemné cyklovýlety s koupáním nebo sbíráním borůvek a bylo to prima.

Pak mi do tradičního termínu téhle cyklovýpravy vstoupil zároveň skautský tábor a nepojízdnost jiného rodinného kola, takže několik let mě doma každý červen čekalo oznámení "my pojedeme na jih, ty tam máš tábor, tak my si půjčíme tvoje kolo", jindy jsem moc s kým jezdit neměla a kolo jsem zanedbávala. A když se pak cyklovýprava změnila v autovýpravu, mé modré kolo bylo zanedbané dokonale.

Věc volby

V dnešní době existuje široká nabídka úžasných bezlepkových potravin, celé specializované obchody, a na mně tedy nezbohatnou. Jsem ale za jejich existenci hluboce a trvale vděčná.

Když mi byla naordinována celoživotní bezlepková dieta, chtělo se mi každou chvíli brečet. Už nikdy si nevezmu na hory obyčejnou Tatranku! Už žádný medovník! Už nikdy si nedám ty báječné britské zázvorové sušenky!

Zázvorových sušenek jsem želela nejvíc. Můj úžasný objev z expedice do Skotska, nenápadné kulaté sušenky k sehnání za pár pencí v každém supermarketu, sladko-pálivý zdroj energie, na němž (a na mléčných karamelách) jsem byla celou expedici živa, aj, to byla těžká oběť. Už prostě nesmím. Nesmím!

Pak jsem jednoho dne zabloudila do Marks and Spenceru, krom oblečení prolustrovala i jejich koutek s potravinami, a ke svému nadšení objevila bezlepkové zázvorové sušenky. Sáček stál tuším něco přes stovku.

Odcházela jsem s prázdnou kabelkou a blaženým úsměvem.
Už totiž můžu zázvorové sušenky. Když se rozhodnu, že chci zázvorové sušenky, prostě si skáknu do Marks and Spenceru a koupím si je.

To, že jsem si je nikdy nekoupila, protože se mi zdají drahé, to už je jen a pouze věc mé volby.

Ale můžu zázvorové sušenky. A to je obrovský rozdíl.

Stepfordská panička (v přestrojení)

Už loni jsem se přistihla, jak jásám nad horkým letním dnem, protože stihnu i na malém sušáku otočit tři várky prádla.

Zhoršuje se to. Tak se těším na po dlouhé době zcela relaxační víkend - a strávím ho z vlastní vůle v kuchyni. Improvizuju při vaření. Peču sladkosti na přivítanou a chystám večeři.

Během posledních týdnů dyndám v práci z kolegyň šikovné recepty, zejména na moučníky. Jen tak, pro všeobecnou inspiraci.

A kde se, hrome, vzaly v mé brašně na notebook pletací jehlice?!

Murhpyho zákon v tanci

Murhpy poprvé, září:
Tak na kdypak dám ten trénink? uvažuju a pátrám v jízdních řádech. Z Pracoviště mi jede jeden výtečný autobus, když si to zařídím tak, abych mohla z práce o dvě minuty dřív, krásně ho stihnu. Jsem domluvená, že někdy můžu dřív a někdy na revanš zůstanu dýl, tak zahrnu do výpočtů i ten pozdější spoj, a pak ještě jeden jako pojistku. Dobrá tedy, trénink bude v pět!
Tak se usnesu a napíšu tu dobrou zprávu tanečníkům, kteří na onen trénink míní přijít.