Murhpy poprvé, září:
Tak na kdypak dám ten trénink? uvažuju a pátrám v jízdních řádech. Z Pracoviště mi jede jeden výtečný autobus, když si to zařídím tak, abych mohla z práce o dvě minuty dřív, krásně ho stihnu. Jsem domluvená, že někdy můžu dřív a někdy na revanš zůstanu dýl, tak zahrnu do výpočtů i ten pozdější spoj, a pak ještě jeden jako pojistku. Dobrá tedy, trénink bude v pět!
Tak se usnesu a napíšu tu dobrou zprávu tanečníkům, kteří na onen trénink míní přijít.
Nadejde den tréninku, a zrovna se to v práci zamotá tak, že se musím zdržet.
To nic, říkám si, mám tam dva autobusy rezervu.
Kolega na střídačku se ne a ne objevit.
Pořád by se to ale dalo stihnout. Pořád je tam ten třetí autobus.
Pořád ještě bych to dala... kdyby se objevil do tří minut... jo! V posledním možném okamžiku se vynoří kýžená silueta, předáme si službu a já upaluju na zastávku.
"DobrýdenjednoudoNovýhoprosím," vyhrknu na řidiče a ten pokrčí rameny.
"Pardon, máme úplně plno. Ani místečko."
V tu chvíli si s hrůzou uvědomím, že na tanečníky mám jen kontakt na Facebooku. Panikařím a telefonuju spolubydlícímu, ať zapne můj počítač a pošle jim alespoň zprávu - naděje je to chabá, ale je to to jediné, co můžu udělat. Slibuje, že jasně, nemusím si dělat starosti.
Nalodím se na další spoj, silou vůle ho postrkuju k vyšší rychlosti a snažím se zpomalit čas. Blíží se pátá, zvoní mi telefon, to budou namíchnutí tanečníci-
Je to spolubydlící. Kde prý se na Facebooku posílají zprávy?
V pět dvacet doběhnu do sálu s jazykem na vestě a zjistím, že tam na mě vůbec nikdo nečeká. No nádhera. To jsem tu asi dotancovala, když hned první trénink takhle zkopu...
Zatrénuju si alespoň sama a přemýšlím, jestli to není labutí píseň, doploužím se nešťastná domů a přihláším se na Facebook.
Mám tam nové zprávy. Od tanečníků. Všech. Každého zvlášť.
Hrozně se omlouvají, ale oni to dneska nějak nezvládnou, tak příští týden, ahoj!
Murphy podruhé, duben:
Dobrá, dobrá, zase se nám to nakupilo, vystoupení a seminář s přespolní lektorkou. Ale jo, to bude dobrý. Na příštím tréninku pořádně procvičíme ten sólový tanec, co od nás lektorka čeká, projdeme si vystupovací tanec, když jsme se na něj dva měsíce nikdy nesešli všichni, a krásně to sfouknem.
"Haplo, v době vašeho tréninku bude v sále jiná akce, bohužel tenhle týden budete muset trénink zrušit."
Vyhlašuju stav nouze, všeobecný trénink ruším (a podle toho to pak na semináři vypadá), na nácvik před vystoupením se mi podaří ulovit vhodnou kombinaci místa a času, a tak si dovolím zadoufat, že už to teda bude dobrý.
Náhoda se sešla s náhodou, zádrhel se zádrhelem, program akce má více než hodinové zpoždění, z vystoupení už nejsme ani trochu nervózní, jen hrozně ospalí, jelikož normálně tou dobou dávno spíme... ale víte co? Dopadlo to dobře i v polospánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat