Nakonec byl Silvestr nejlepším slavnostním dnem, konečně jsme se
sešli doma, v komorní sestavě introvertů, kteří spokojeně sedí ponořeni
každý ve vlastních myšlenkách, přičemž pověřená osoba se stará, aby
nedošel čaj.
"Tak čau," pravil Pachatel úklidu a podal nám skleničky sektu.
"Čau," kývla mamka.
"Čaute," vzala jsem si taky, a to bylo asi tak ono.
Letos... totiž loni... ech, prostě tyto prázdniny jsem jaksi nebyla schopna nafotit fotku na přání všeho nejlepšího, jak bylo jinak poslední roky mým zvykem.
Přeju vám tedy, přátelé, čtenáři, poutníci, kolemjdoucí, všechno nejlepší do nového roku bez obrazového doprovodu, ale upřímně. Pour féliciter!
I Tobě, milá Haplo, přeji nový rok plný dobra, zdraví, přátelství, úsměvů, ale i nezdarů, neboť díky chybám člověk může růst. :-) Avšak, ať těch nezdarů není příliš. :-) Díky, že jsi! Ž.
OdpovědětVymazatDěkuji, Žížo! Ty to umíš říct pěkně, mě v takovéhle chvíli zákonitě vždycky dojdou slova :-)
OdpovědětVymazat