Self-pity is not a state of mind, it´s a hobby, pravil Kain v jednom díle svého komiksu, a já k vlastnímu překvapení zjistila, že ho naprosto chápu. Je jistý druh lidí, kteří se v sebelítosti - nechci říct přímo vyžívají, i když i takoví jsou, ale kteří si čas od času nějakou tu sebelítostivou epizodku docela užijou, případně ji využijou.
(Mám podezření, že je to podmíněné geneticky.)
Slovo využít zní sice nepříjemně a evokuje poněkud neférové praktiky, ale není tomu tak vždycky. Například já takhle už několikátý rok využívám sebelítost nad tím, že jsem na Silvestra doma a učím se. Protože jak se tak lituju, mám pocit, že bych měla mít proč se politovat, takže fakt makám - a na Silvestra se toho naučím z celých prázdnin zdaleka nejvíc. V prváku jsem vypilovala své latinské skloňování k dokonalosti a vyrobila si k němu přehledové tabulky, Silvestr druháku byl věnován imunologii a jako odbočku jsem vypracovala referát do angličtiny, který měl taky imunologické téma.
Letos potřebuju zvládnout alespoň tři čtyři témata do farmakologie. Už se těším.
Sice se vlastně nemám vůbec proč litovat, protože nejednu nabídku k účasti na oslavách jsem obdržela a některé jsou tuším v platnosti ještě teď, ale potřebuju pohnout s tím učením...
Žádné komentáře:
Okomentovat