U zamčených dveří tanečníko sálu jsem se cestou na trénink potkala s V., mířícím za stejným cílem. Chvilku jsme si povídali, jenže - V. po nemoci, já před nemocí, rychle jsme přešli k synchronnímu chraptění a posmrkávání.
Za nějakou chvíli se na obzoru objevila další kurzistka, pozdravila a rovnou povídá: "Ale dneska tancuju jenom tak napůl, byla jsem nemocná a ještě nejsem úplně v pořádku."
Analyzuju situaci, rychle sčítám a výsledek je jasný.
"Jestli se tohohle přesvědčení budeš držet, tak my, jak tady jsme, děláme dohromady přesně jeden a půl tanečníka."
Žádné komentáře:
Okomentovat