A tak to má být.
Už dávno mám ozkoušeno, že potřebuju být pod určitým tlakem. Nemyslím tím zkouškové, takový masochista zase nejsem, ale když v kalendáří straší jeden dva blížící se deadliny, na stole pár přednášek k zopakování a ve skříni prádlo na vyprání, jsou to tak akorát podmínky pro optimální výkon.
Lítám ze školy do krámu, z krámu do sálu, mezitím si ještě odskočím do banky vyřídit pár nejasností, doma s chutí vybírám, jestli dřív shánět, co se naučit na čtvrteční seminář, dát se pořádně do revize vrcholových úkolů, udržet si přehled ve farmakologii nebo si zase na chvíli otevřít tu Wisemanovu příručku, do toho jeden menší projekt, který chci mít hotový do Samhainu (totiž do keltského svátku, ze kterého se vyvinuly Dušičky) a tak nějak mimoděk důkladné plnění úkolu Průvodcem po vlastní obci - a je mi fajn. Vážně.
Jenom málokdy je něco perfektní, takže samozřejmě ani tohle období není. Jenže tahle situace má tu báječnou výhodu, že nemám čas nad těmi neperfektnostmi uvažovat.
No, nemám tolik času, každopádně.
A teď zase mizím, mám trénink a do té doby si potřebuju sehnat podzimní bundu. Ciao!
Žádné komentáře:
Okomentovat