Literární experiment

No, to jsem to načala, co? Takové důstojné, solidní slovní spojení, literární experiment... a přitom je to prostě další moje blbůstka na ukrácení času relativně produktivním způsobem.

Jak už tu bylo mnohokrát řečeno (i když asi hlavně ve článcích, které zavířily v hlubině internetu spolu s celým bloguje.cz), miluju literaturu na oba způsoby - ráda čtu a ráda píšu. Číst umím výtečně, jestli se můžu pochválit, psát ještě tolik ne, ale doufám, že to přijde časem.

Některou z těchto činností (případně oběma najednou, když si pro příběh dohledávám nějaká fakta) trávím spoustu volného času, a mimo jiné i čas ve vlacích mezi domovem a Školním městem, což dělá téměř čtyři hodiny. Dlouho jsem si dávala záležet na tom, abych s sebou na každé cestě měla knížku, i kdyby to měla být skripta, ale asi před třemi týdny mě popadla myšlenka - proč se tahat s těžkou bichlí, abych měla co číst, když si stejně tak můžu vzít sešit a propisku a psát?

Zní to naprosto triviálně, takže abych trochu ospravedlnila revolučnost tohoto nápadu - už řadu let píšu prakticky jenom do počítače. (Teď myslím příběhy - jinak já jsem ten cvok, co sedává na každé přednášce vepředu a kmitá propiskou, ahoj, spolužáci.) Na papíře jsem doteď měla nahozené maximálně osnovy, stručné poznámky a v jednom případě fakt strašně nakreslenou mapku. Mezi psaním na papír a do writeru u  sebe vidím docela podstatný rozdíl - přes klávesnici jsem schopná napsat skoro cokoliv, někdy za pár hodin koukám, co jsem to zase plácla za koninu, a rychle mažu. Na papíře se tak snadno mazat nedá, zvlášť když píšete propiskou, takže si slova a věty trochu líp rozmýšlím.

A tak jsem našla téměř nepoužitý sešit, vytrhla z něj jednu stránku částečně věnovanou úkolu z angličtiny (pak jsem přišla na to, že na potřebné poznámky bohatě stačí volná místa v učebnici) a ve vlacích se dala do psaní.
Spolucestující ani nijak zvláštně nekoukali - že by holku, která si hodinu a půl v kuse čmáře do sešitu položeného na koleni a tváří se u toho tragicky, potkávali obden? Netrvalo to ani moc dlouho a v sešitě byla celá povídka.

A mě teď čeká to, čeho jsem se od začátku bála - celé to přepsat do počítače.
Víte, když se nijak zvlášť nesnažím, píšu rukou hrozně. Fakt hrozně.
Jsem s přepisem na začátku páté stránky (sešit je klasický 544) a už se za tenhle experiment skoro nesnáším.

Ale ono to nějak půjde.