Nadešel opět ten vytoužený den volna v týdnu, který má pracovních dnů šest. I řekla jsem si, že fakt půjdu na nějakej výlet, jinak na sebe budu naštvaná, že to volno ani neumím zužitkovat.
A pak jsem zjistila, že mi došel chleba.
Ideální výletní destinací se okamžitě stalo osm kilometrů vzdálené městečko, kde jsem tušila zásobenější obchody.
Jasně, mohla jsem si chleba koupit v místním koloniálku a vyrazit za jinými cíli, ale s hanbou přiznávám, že, jak zaznělo v Moulin Rouge, we are livin´ in a material world and I am a material girl. Chléb (bez her) se jevil zdaleka nejlákavějším cílem výletu. A tak se taky stalo.
PS: A myslíte, že jsem si po šesti dnech pracovních, a tedy umluvených až hrůza, užila den v euforickém mlčení?
Houby. Půlku cesty jsem si zpívala.
(A až když jsem zařadila Wonderwall hned po Lilii skautské, zamyslela jsem se nad svým repertoárem.)
Žádné komentáře:
Okomentovat