Kuks a Kratochvíle

(doháním resty v expediční dokumentaci)

Obojí spadá do nedávno zmiňovaného úkolu Setkání s uměním.
Prvně se jedná o České farmaceutické muzeum v hospitálu Kuks a o Betlém, sérii soch a reliéfů Matyáše Bernarda Brauna v přilehlém lese.
ČFM je, pokud vím, jedinou institucí svého druhu u nás. K původní kuksské barokní lékárně (už jenom ta fakt stojí za vidění, původní zařízení z roku 1750 je nádherné) časem přibylo zařízení z novějších lékáren, tovární stroje, pomůcky pro přípravu léčivých přípravků, úžané sbírka krásně zdobených nádobek na léčiva a vůbec spousta zajímavých věcí. (Uznávám, u mě je to trochu profesní deformace. Však mi taky nestačilo nakouknout jednou, dělala jsem tam dva týdny průvodkyni.)
Betlém zhotovil Braun na zakázku pro hraběte Šporka, který si v údolí Labe budoval kromě hospitálu, kostela a krypty taky zámeček a lázně a zachtělo se mu jakési přírodní galerie, kdy člověk jde lesem, je si skoro jistej, že už totálně zabloudil, a najednou prsk!, a před ním barokní sousoší s biblickým motivem!
Alespoň tak jsem to tedy měla s Betlémem já, našla jsem ho až napodruhé a jen náhodou. Z červené značky jsem sešla na podezřelé lokální značení, které se mi po chvíli taky ztratilo z dohledu, prohledávala jsem úplně nezajímavý lom v naději, že právě tam Betlém bude, když jsou to jediný skály široko daleko, a už jsem se chtěla potupně vráti po vlastních stopách, když se přede mnou objevila Studna Jákobova. Inu, po všech stránkách zajímavý zážitek.
(Úmyslně do svemového hodnocení nezahrnuju samotnou prohlídku hospitálu. Není to tím, že by se mi svemy nehodily, je to tak nějak úplně marné a neefektivní gesto, jež ale stejně udělám. Jde o to, že na hodnocení návštěvy Kuksu prostě úkol není. Kuks není ani umělecká galerie (tedy některé prostory možná taky, ale tam jsem nebyla), ani muzeum (s výjimkou ČFM, ale to jsem si bodovala zvlášť), ani hrad, ani zřícenina, tvrz, či hradiště, a co je nejdůležitější, Kuks není zámek! Kuks je hospitál, špitál, nemocnice řízená řádem Milosrdných bratří. To ovšem lidem uniká a dlouze si nechají vysvětlovat, že Kuks není zámek, zámek byl tamhle na druhém břehu, ale dneska z něj zbyly jenom schody, tohle je hospitál, fakt! I já sama jsem tohle vysvětlení kolikrát papouškovala, je to refrén v životě průvodce na Kuksu: Kuks není zámek! A tudíž za něj nejsou svemy.)
 ***
A druhým objektem, který si tu chci zdokumentovat a doporučit, je renesanční zámeček Kratochvíle. Pamatuju si, že je to italská renesance, dokonce snad čistě jen to. Pamatuju si, že Vilém z Rožmberka dal ten plac Jakubovi Krčínovi, kterej si na něm postavil zámeček, ten se Vilémovi zalíbil a vzal si Kratochvíli zase zpátky. Pamatuju si, že interiéry jsou zdobené krásnými reliéfy, hlavně různá symbolika a pak antické výjevy. Pamatuju si, že tam žil Petr Vok. Ale úplně nejvíc mě uchvátila zahrada. Ne ta perfektní ve francouzském stylu, ale za vodním příkopem záhonky bylinkové i okrasné, i když hlavně bylinkové, na kterých jsem si zase pocvičila botaniku. Jo, na Kratochvíli se mi líbilo.