(jak jsem expediční dokumentaci zanedbávala, chci to teď trochu dohnat, i kdyby jenom těma zámkama...)
Na
Hrádek jsme si vyrazili s rodinou cestou do školy. Z výkladu mi utkvělo
několik zajímavostí: Jednak, že hrádek si postavili v tuším osmnáctém
stolejí Harrachové jako reprezentační sídlo, když skoupili okolní
panství a udělali z nich jednu latifundii.
Pak, že jeden z Harrachů měl budík, co střílel. Jakože malý dělo.
Bohužel jsem nezjistila, kam ten budík mířil. Ale probuzení to muselo
být dost ohavný.
Všechny ty zdobné kožené tapety. Stahovací lustr. Hrající obraz. Krásná schodiště.
A že se fasáda postupně přebarvuje na původní červenou. Na každé pohlednici to je jinak, a v reálu ještě inší.
***
Dál jsem najela na svůj obvyklý přísun kilometrů, obvykle mezi body
kolej – škola – Tesco – náměstí, ale včera jsem byla na
šestikilometrovém bloudění. Začalo to tím, že jsem si při spravování
skříně vrazila do ruky třísku a neměla čím ji vyndat. Vyrazila jsem tedy
pěšky do jediné galanterie, kterou tu znám, koupit jehlu. A pak jsem
prošla tou ulicí na konec, zahnula za roh, a tam mi to přišlo nějaké
povědomé, ale copak je v téhle ulici...?
Říkám, šest kilometrů. A byla to moc pěkná procházka.
A taky, když jsme tu byli s tou rodinou, jsme se prošli taky kousek
podél Labe, což mě přimělo uvažovat, jestli ji už mám ve 14 českých
řekách. Skoro myslím že ne, i když mohla bych si ji bývala zapsat po
Českém středohoří. Jestli jsem byla tak prozíravá, nevím, a staré ExpeDy
z Nangáparvatu a Cho Oyu tu nemám. Zjistím.
Ale stejně měřením vyšlo najevo, že na tenhle úkol nestačí zatím ani
procházky Hradcem, ani úsek Kuks – Stanovice. (Možná leda kdybych to
směla sečíst dohromady.) Takže někdy budu muset udělat procházku kolem
řeky delší, a pak o tom podat zevrubnou zprávu. Zatím hore zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat