"Nice to meet you. I am Czech. Yes, it´s my first time in Ireland. Yeah, I am really enjoying it. Sure, the weather is lovely." A odříkám to i ze spaní, protože Irové jsou hrozně družní a zpravidla si začnou povídat s kýmkoliv, s kým jsou v jedné místnosti déle než tři minuty.
V hrabství Clare je spousta pastvin. Turista bažící po krásách národního parku musí počítat s tím, že se o ně bude muset podělit...
"Ježiš - krávy, na tý cestě jsou krávy! Co budeme dělat?"
Vlastně - nejenom pastviny v národním parku.
"Proč na nás blikal ten protijedoucí kamion, nevíš?"
"Že by proto, že tamhle před náma jde uprostřed silnice ovce?"
Velká, dokonale rovná vápencová deska v národním parku. Co na to Hapla? Udělá si z ní pódium a tančí půlku naší poslední choreografie.
"Uhm, I have no idea what I am doing but I will try my best!" A pak muzikanti začnou hrát, zbytek mého setu si prvních osm dob podupává do rytmu a pak začne tančit zase další set. Za celý setdancingový večer jsem nezachytila, jak se kapela a tanečníci dorozuměli, co se bude hrát a tančit dál. Ale všichni (kromě mě) to věděli...
(Trochu se tu motá pojem set, který ke vší smůle označuje jak tradiční sérii tanečních kroků, třeba Connemara set, tak osm tanečníků čili čtyři páry, kteří tyto kroky tančí.)
Žádné komentáře:
Okomentovat