Při ranním pohledu z okna jsem se rozhodla, že je vážně hezky, a tudíž pominuly důvody pro nošení zimní bundy a nastal konečně čas pro sukně a nízké boty. Tak jsem vyhrabala nepoškozené punčochy, kostkovanou sukni, první svetr, který mi padl do ruky, a nové lodičky - a hurá dělat jaro.
Poznatek první - zavinovací sukně není do větru úplně ideální oděv.
Poznatek druhý - veškeré osazenstvo ulic má zimní bundy nebo kabáty zapnuté ke krku a po mně ve svetru se divně kouká.
Poznatek třetí - těm lodičkám klapou podpatky. Takže si mě všimne fakt každý.
Jedna Vlaštovka jaro nedělá, vím. A na podvečerní zkoušku už jsem zamířila opět v zimní bundě a botách s kožíškem; sama to jaro přivolávat nebudu.
(Milí příznivci korektního pravopisu - ano, velké V je zcela schválně, je to moje dávná skautská identita. Přeju hezký den!)
A kampak odletěla Tvá dávná identita s velkým V? :-) To je milé zjištění.
OdpovědětVymazatJinak, raději se ještě zahal, ať pak to jaro neodstonáš. Já už jsem v peřině a mám antibiotika. :-) Ž.
Neodletěla, patří ke mně dlouho a stále :-) (Jen to není přezdívka, ale skupinová příslušnost.)
VymazatUž jsem zpátky u džínů a zimní bundy. A to jsem chtěla v sobotu jít na výlet, a zrovna má pršet nebo sněžit nebo co :-/
Moje máma by řekla, že děláš "frajerku". ;o)
OdpovědětVymazatSice jsem taky vytáhla tenčí bundu a nízké boty, ale do svetru a lodiček má obojí ještě daleko. A to není nerozum od další nachcípané a ukýchané duše! :o)
Neboj, tak za tři měsíce budeme ještě vzpomínat, jak bylo fajn chladno... J.