Postupem let jsem si v literatuře vyvinula vkus nejen žánrový (romantismus, realismus, fantastika), ale i dějový a gramatický. Poslední dobou mě několik knížek v jednom či více ohledech poněkud zklamalo, ale horší je, že jsem s tím zklamáním zřejmě v menšině. Bylo mi
Zastávám přesvědčení, že vládnout slovy, umět zacházet s rodným (případně cizím) jazykem poutavě, neotřele a prostě tak akorát, k napsání dobré povídky/knížky nestačí. To mám z četby mnoha děl na amatérských literárních serverech, kde píšou mnozí mistři slova, za jejichž slovy se ale neskrývá obsah, nebo alespoň ne mnoho.
Zárovneň si ale myslím, že vymyslet příběh, originální, promyšlený, dotažený, k napsání dobré povídky/knížky nestačí. K tomu mě dovedlo (here comes the sad part) několik knížek celkem uznávaných autorů, které mi poslední dobou padly do spárů a u kterých jsem nestačila protáčet oči v sloup nad překlepy, chybami a místy kostrbatým a nečitelným jazykem (i když posledně jmenované bývá hřích z dílny překladatelské).
Spisovatelství se nerovná popisu dějové linie, která se kreativci vylíhla v hlavě, spisovatelství je i umění zacházet se slovy, větami, jazykem a plně je využít k vyprávění onoho příběhu. Jedno bez druhého, příběh bez jazyka či jazyk bez příběhu, nestačí.
Mám pocit, že zastánci tohoto názoru jsou druhem odsouzeným k pomalému vyhynutí.
(Ale no tak! Samozřejmě že střílím i do vlastních řad. O vyprávění příběhů se snažím, ovšem rozhodně bych své příběhy neprohlásila za dokonale promyšlené ani třeskutě originální a chyb mi v každé povídce přes několikerou kontrolu taky pár zůstane; jednoduše se psaním královsky bavím. Ale když už to někdo bere profesionálně, když už se chystá vydat knížku, nezlobte se na mě, pak už si ten text zaslouží přinejmenším péči slušného korektora.)
Žádné komentáře:
Okomentovat