(aneb tarifáci potřetí)
Tak si tak vyřizuju e-maily, povídáme si s mamkou, když něco začne divně hučet. Už to skoro odsoudím jako šum od sousedů, když mi dojde, že mám vlastně telefon zapnutý na vibrace. Vyhrabu ho z nejhlubšího dna kabelky a byv v dobrém rozmaru, zvednu hovor od neznámého čísla.
"Dobrý den, tady Operátor, slyšíme se dobře?" jásá slečna na druhém konci.
"No nevím, říkala jste Operátor? Proč mi voláte, když já mám jiného operátora?"
"Protože bych vám chtěla nabídnout něco lepšího!" nevzdává se slečna a mě mimoděk napadne, jestli si náhodou dneska taky nekoupila nové letní šaty, což je důvod, proč mám dobrou náladu já.
"Lepšího než dvě stovky na čtyři měsíce?"
"Ne, ale-"
"Tím se to pro mě řeší, přeju vám krásný den!" loučím se a pokládám telefon.
Jen by mě zajímalo... co chtěla říct za tím "ale"?
Pěkně provedeno, stručně a výstižně. Mě včera uháněla slečna od Internetposkytovatele, že prý mi dají i supervýhodný balík televize. Spokojila se s odpovědí, že televizi nemám a v dohledné době rozhodně mít nebudu.
OdpovědětVymazatPřijde mi trošku děsivý, že se tak velká část populace živí nabízením povětšinou zbytečností lidem, kteří o to nestojí.