...tak zase nic
Tedy ne že bych si Velikonoce neužila.
(Podobně jako loni, když o tom tak přemýšlím, jen ta bratránkova svatba
se holt letos nezopakovala :-) zajímavé, jak se některé věci zacyklí)
Literární diskuse a červenej čaj a telefonát do Ameriky a přátelská
borderkolie a perníčky a pizza, vážně si nestěžuju. (Doufám, že si pro
tyto účely smím vztáhnout hodnocení úkolu Setkávání s přáteli. Je sice
zacílen spíše na oldskauty, ale tak nějak mám pocit, že i mladší
generaci se může přihodit situace, která by si hodnocení zasloužila.)
(A ne, neudělala jsem to kvůli svemům. Ty jsou jenom mimochodem.)
Jen jsem na sebe zase naštvaná, že jsem úplně zapomněla skočit do
knihovy pro knížky k expedičnímu úkolu Přežití, bez kterých se nehnu z
místa, že jsem chtěla využít oddílových lan, které mám momentálně doma, a
konečně pořádně zkusit úkol Vis, že jsem zapomněla na moje dalekosáhlé
plány s naší kuchyní ve věci úkolu Mouka. (Což by ale asi stejně nešlo,
protože většinu času byla kuchyně obsazena. Hmm, chabá výmluva...)
Vůbec nemluvě o tom, že bych se skutečně měla začít učit letošní
chemii na zkoušku, protože ze všech podmnožin chemie, které jsme na
téhle škole měli, je tahle pro mě nejnáročnější.
No, jdu na to.
Žádné komentáře:
Okomentovat