Tedy ne Berenika, ale já, samozřejmě!
Jak jsem osoba mírumilovná a tolerantní, tak na vlasy jsem háklivá. (Asi se to někde vykompenzovat musí.)
Vě věku čtrnácti a půl let mi hromadně zkratovaly neurony a nechala
jsem si svoje do té doby dlouhé vlasy barvy říčního bahna ostříhat k
uším. Výsledek byl ten, že místo jedné spony jsem na delokalizaci vlasů z
oblasti obličeje spotřebovala dvě gumičky, šest sponek a dlouhé minuty v
koupelně strávené odlapáváním nespolupracujících pramínků.
Zajímavým vedlejším efektem byl fakt, že vlající vlasy zformovaly stín mé hlavy do trojúhelníku.
Od té doby mi vlasy rostou volně, tiše toužím po hřívě do pasu a když
roztřepenost konečků překročí snesitelnou mez, hledám, jak při stříhání
zamezit přílišným ztrátám.
Pokus první, kadeřnice. Jeden řekne pět centimetrů a z hlavy mu jich
zmizí patnáct. Navíc nějak dokázala ostříhat mi konečky do rovna (holt
odbornice zkrotí i moje poněkud šílené kadeře), což se mi vůbec, vůbec
nelíbilo.
Pokus druhý, teta. Řeknu pět centimetrů a třikrát to zopakuju, z
hlavy mi jich zmizí patnáct! Jdu se pak zkouknout do zrcadla v chatě a
konstatuju, že vypadám jako kokršpaněl.
"Prosimtě..." bručí nedůvěřivě Pachatel úklidu. Pak se ukážu ve dveřích a on se rozzáří. "No jo, fakt!"
Pokus třetí, spolužačka. Už nevím, jak jsme se k tomu dostaly, ale
dohoda byla jasná – moje ostříhání výměnou za palačinky s marmeládou.
Spolužačka stříhá báječně. Sice nůžkama na papír, ale báječně. Odcházím s vlasy krásně sestříhanými, sebevědomím v oblacích nad nulou a odhodláním upéct jí ty palačinky hned příští víkend.
Bohužel se to celé nějak sesypalo, přes týden to nešlo, o víkendech
jsme se nemohly sejít, pak jsem na to zapomněla, no co vám budu povídat,
ty palačinky jí dlužím dodneška.
Pokus čtvrtý, já. Při shánění informací o henně jsem narazila na
stránku dlouhevlasy.cz a krom spousty informací na požadované téma
(následkem čehož občas smlouvám barvu svých vlasů na zrzavou) jsem
narazila i na návod na samozastřihování konečků.
Ozkoušeno, ostříháno (metodou na úzké V), nedokonalosti se schovaly v
tom, jak se mi každý pramen kroutí jinak. V porovnání všech čtyř mých
pokusů sama sebe stavím na místo druhé, za spolužačku.
V zásadě chci jenom vzkázat těm, kteří mají se stříháním podobný problém – možné řešení je ve svépomoci.
Říkejte mi Bereniko :-P
Aktualizace 16. května: Palačinkový dluh splacen, cha!
Žádné komentáře:
Okomentovat