Jak přežít

Nikoliv návod, pouze dojmy z příručky přelouskané v rámci expedičního úkolu Přežití

Zatím mám přečtenou příručku Jak přežít Alexandera Stilwella. Knížka se honosí titulem SAS tréninková příručka (SAS jsou speciální jednotky britské armády), ovšem maličko mě mate existence velice podobné knihy jménem SAS – Příručka jak přežít od Johna Wisemana. No nic, Wisemana jsem nesehnala, Stilwella ano, a jdu tedy zdrbnout jeho dílo.
Knížka se v první části soustředí na strategii nevyhynutí jedince při výskytu v pro něj drsnějších biotopech – poušť, moře, tropy, polární oblasti a hory a speciální kapitolka o živelných katastrofách. Dost rychle jsem došla k závěru, že se skutečně jedná původně o vojenskou příručku, jejíž čtenář je automaticky drsoň s pořádným výcvikem jednak v oblasti fyzičky, jednak v orientaci a podobných fascinujících vědách. Významnou součástí každé kapitoly je například návod na stavbu několika druhů úkrytů, ovšem představa mě, jak kutám ledovou jeskyni nebo tluču do země kůly, abych si v džungli vybudovala přístřešek se zvýšenou podlahou, mě dosti pobavila.
Další významnou částí prvních kapitol je seznam jedovatých a poživatelných rostlin a živočichů, často včetně tipů na úpravu. Tady je velice, velice výzmanou slabinou nedostatečnost obrázků nebo alespoň důkladnějších popisů. Zejména u rostlin je slovní popis ošemetná záležitost a tropickou kytku, kterou neznám, fakt neidentifikuju podle desetislovného popisu tak jistě, abych si ji troufla sníst. U zvířat jsou někdy popisky ještě nedostatečnější; můj osobní favorit je noticka ve výpisu obyvatelstva polárních oblastí: Sovice. Loví bělokury.
Krom toho se tyhle kapitoly zabývají i způsoby, jak získat vodu, podnebnými zajímavostmi a riziky, které z nich plynou, vhodným způsobem orientace a patřičným oblečením.
Druhá část knížky se zaměřuje na všeobecné dovednosti. Začíná kapitolou o první pomoci, která se mi místy zdá poněkud zastaralá a některé věci bych si u zkoušky ČK říct nedovolila, ale popisuje i neduhy neobvyklé, které se v naší zeměpisné šířce nevyskytují, a k mé radosti nezapomíná ani na psychiku.
Kapitola o ohních a nástrojích trpí tím samým co výčty fauny a flóry, některá zajímavá uspořádání jsem ze stručného popisu bez obrázků naprosto nepochopila. Možná je to nějaký speciální zkratkovitý kód SAS.
Orientace a signalizace předkládá mnoho způsobů dorozumění, zajímavý je výčet signálů pro komunikaci s letadlem nebo vrtulníkem – jednak série různých symbolů k vytvoření na zemi, druhak světlice a za třetí mnoho druhů mávání. Ocenila jsem i hláskovací tabulku, která se vám může hodit i ve světě prudce civilizovaném – zkuste někomu hláskovat písmenka, když ten někdo mluví mírně podivnou angličtinou a má špatný signál. Pak jsou hláskovací tabulky sierra india kilo oscar victor november echo, nemyslíte?
Kapitoly o překonávání vody a o pastech ve mě opět evokovaly představu drsného vojáka, já se svou tělesnou konstitucí nemám nejmenší šanci vyrobit padací past, ve které by srnku praštila přes hlavu kláda. Pro použití křehkých děvčat jsou tu nákresy loveckých ok, různé varianty rybolovu a sbírání rostlin. Je tu vypsaný test na poživatelnost rostlin, ale na něco takového máte čas a nervy skutečně jenom v pustině, když na jedlosti toho plevele závisí vaše další existence.
Těšila jsem se na kapitolu o lanech a uzlech, bohužel i tu postihnul nedostatek obrázků, a některé z mála obrázků použitých jsou tak zmatené, že podle nich stejně neuvážu nic. A podle slovního popisu už tuplem ne. Věčná škoda, chtěla jsem se něco přiučit.

Celkem vzato může být Stilwellova knížka zajímavé čtení, i když jsem získala pocit, že drsná dobrodružství nejsou nic pro mě. A knížky o přežití se samozřejmě čtou nejlíp po dobré večeři s hřejícím topením v zádech.
Jo, a pro ty, které šifry nebaví jako mě, případně neznají princip hláskovací tabulky? Hláskovací tabulky jsou Sierra India Kilo Oscar Victor November Echo.
PS: Z knihovny jsem si přinesla ještě jednu knížku, poněkud skladnější Jak přežít v přírodě, podepsán Clive Johnson, vydavatelství stejně jako v případě Stilwella Svojtka&Co. Náhodně ji otevřu – a co nevidím jako staré známé obrázky, kterými Stilwell dokumentoval, jak zabrzdit pád z horského svahu? Text je sice různý, ale obsahově velice podobný, jeden autor převyprávěl druhého, teď ještě vědět, kdo kterého. V tiráži žádné použitelné údaje nejsou.
Ale víte co? Johnson vyeliminoval můj oblíbený popis sovice.

PPS: Schválně jsem na stránkách nakladatelství Svojtka&Co. zadala do vyhledávání "jak přežít". Z výše zmíněných jediná, kterou vyhledávání našlo, byl John Wiseman – SAS příručka jak přežít. Mimochodem, rozsahem se z těchto tří zdá taky nejlepší.
Pro pořádek, recenzovaná kniha byla Alexander Stilwell – Jak přežít a v postskriptu je zmíněna Clive Johnson – Jak přežít v přírodě. Obojí též vydavatelství Svojtka&Co.; že se na jejich webu nedají jejich vlastní knížky dohledat ani podle ISBN mě dost zarazilo.