Ach, ta předsevzetí

Můj letošní seznam předsevzetí je dvojnásobný oproti těm minulým. (A samozřejmě nekonečně obsáhlejší oproti rokům, když jsem se na něj blaženě vybodla.)
Jsou na něm položky dobré - konkrétně formulovaný, dosažitelný cíl. Vykonat expedici. Zúčastnit se literární soutěže.
Jsou na něm položky méně dobré, neboť vágnější. Pravidelně se sebevzdělávat v pracovních záležitostech. Trénovat tanec.
A jsou na něm položky nereálné, o kterých jsem to věděla už v okamžiku, kdy jsem se perem dotkla papíru. Dokončit vrcholový web.

No ne? I kdybych se s revizí úkolů a kompilací doprovodných textů přetrhla, hlavní břímě leží na programátorovi. A když se mu snažím drobet pomoct, dopadá to tristně.

"Mně to tady zase nefunguje. Proč má druhej řádek tabulky černej rámeček a ten první ne? A navíc mi tam nejde připsat padding, já už nevím, co mám zkusit, hledám jak blázen, ale nic nefunguje..."
"Tady ti chybí mezera."

"No to je ale pěkná fotka. V licenci... okamžik... CC BY-SA 3.0, jo, to by šlo. Tak další. Hmm, a co takhle? CC BY 2,0, co to zase... a jak se to liší od tý první licence? No dobrá, dobrá, tak od tohohle si taky zkopíruju původ..."
Zkrátím to. Mám potřebné fotky. Mám k nim potřebné údaje. A ačkoliv ty fotky na webu ještě nějakou dobu nebudou, údaje o původu jsou v půvabné stránce s proklikem z hlavního menu. Opatrnost především...

Kód úkolu má čtyři části oddělené pomlčkou!
Červená chybová hláška na mě zazáří a já pátrám. Jsou to pomlčky? Nejsou to spojovníky? Pro jistotu všechny nahradím prověřenou pomlčkou.
Kód úkolu má čtyři části oddělené pomlčkou!
No tedy, to je divný. Nemám tam někde mezeru navíc?
Kód úkolu má čtyři části oddělené pomlčkou!
To nechápu. Hmm. Nezobrazuje se omylem jiná chybová hláška, nechce mi počítač říct, že úkol se stejným kódem už v databázi je?
Ne, není.
Odhlásit, přihlásit, a zkusím to ještě jednou.
Ehm. Aha. Odvolávám mayday. Chyba mezi klávesnicí a židlí. Do políčka pro kód jsem celou tu dobu psala název.

A kdybyste čirou náhodou potřebovali vytvořit tabulku v HTML... mohli byste s tím, prosím, prosím jít za někým jiným? Zrovna teď nechci tag <td> ani vidět.

Kouzlo Vánoc

(Ne, nemám doma ani jednu láhev coly. Fakt ne.)

Blížící se Vánoce mi pěkně zabrnkaly na nervy. Vymyslet dárky. Sladit všechny požadavky na mou přítomnost v různých místech a časech. Pořídit dárky. Napravit chybky, které jsem z nervozity a nepozornosti udělala v práci. Sesumírovat, co za potraviny potřebuju koupit. Hlídat se, abych nevyrobila další pracovní maléry. A tak pořád dokola a ve spirále, protože čím vyšší nervozita, tím víc problémů produkuje.

A teď tu sedím s hrnkem čaje a jsem zcela spokojená.
Na pracovním poli mám všechno hotovo a vyřešeno.
Vánoční dárky jsou pokupě. (Dobrá, ne všechny, některé jsou ukryty nepovolaným očím, ale až na jednu výjimku je mám všechny doma. A pokud jde o výjimku, už jsem byla smířená s tím, že dorazí po Novém roce, takže cokoliv, co se stane, je vývoj k lepšímu.)
V lednici si hoví přiměřená porce kapra. (Vzala jsem si k srdci zásadní poznatek z loňského roku, totiž že dvě kapří filety nejsou dvě porce.)
A tak vůbec mám pocit, že všechno bere dobrý (byť dílčí) konec.

Tak to přeju i vám, přátelé, poutníci, kolemjdoucí.
Mějte se fajn.

To je nakonec to nejdůležitější.

Hrdost

Přiznávám na rovinu, že jsem poněkud rozmazlené dítě.
Taktéž jsem dítě internetové, takže řadu svých méně ostudných neznalostí řeším za nedocenitelné pomoci Googlu. Recepty, kuchařské zlepšovány, neznámé pojmy a stovky nejrůznějších detailů, na které mě navede literatura. Má historie vyhledávání je bohatá a ujetá.
Ale když jsem se na podzim podívala z okna a shledala, že skrz něj nevidím, pochybná hrdost mi nedovolila zadat do vyhledávače tak prosté a triviální heslo jako "jak se myjou okna". I prala jsem se s tím bez nápověd, dlouho a slušný výsledek neodpovídal strávenému času...

Nadhodila jsem to posléze před babičkou a odstartovala tím dlouhou diskuzi plnou podivuhodných nápadů.

A ejhle - napsat do vyhledávače "jak se myjou okna pudinkem" už mi nedělá žádný problém.

Interpunkce

Nejamatérštější webdesigner světa opět v akci, mission "vrcholový web".

"...dobrá, tak tady smažu jednoho pštrosa, napíšu k tomu padding z každý strany půl pštrosa, a teď už to přece musí fungovat," vedu si tak tvůrčí monolog u svého zhruba třiadvacátého pokusu odsadit text v hlavním boxu stránky, aby nebyl nalepený na samém jeho kraji.

(Ochránci zvířat, neděste se, žádný pštros nepřišel k úhoně, to jen já jsem se naučila udávat některé parametry nikoliv v pixelech, ale v relativní jednotce zvané em. Asi pět minut jsem říkala, že umažu emu nebo přidám dva emu, pak jsem přešla na jméno jiného velkého nelétavého opeřence.)

Nicméně ani třiadvacátý pokus nefunguje, jak má, box s textem se mi scvrkne a nechá v designu nepěkné mezery.

"Proč mi to nefunguje?" vystartuju tedy přičinlivě na programátora, který odevzdaně odloží vlastní práci a zkoumá výsledky mého snažení.

"Protože tady, jak jsi psala nula celá pět," ukazuje na část kódu, kam jsem inovativně vložila půl pštrosa, "máš desetinnou čárku, a ne desetinnou tečku."

Můj papírový zmatkosystém

(Ano, lezci, správně je vám to povědomé.)

Při revizi úkolů Cesty k vrcholu připadl do mého dílu práce mimo mnohých jiných i úkol Můj papírový infosystém.
Je to jeden z těch úkolů, kdy mám chuť popadnout nůžky a jít si z kroje odpárat vrcholovou nášivku, protože mě zcela jednoduché zadání porazilo na hlavu. Opakovaně.