Víra v lidi

Vždycky jsem byla spíš pesimista a tak mě různé nepříliš příjemné situace, chování či reakce kolemexistujících lidí nijak zvlášť nepřekvapují. Když jsem začala s lidmi pracovat, říkala jsem si někdy, že při té práci přijdu už o úplně všechnu víru v lidi... ale neděje se to. Jsou tací, kteří mi ji vrací.

Paní, které jsem poslala omluvný dopis kvůli chybě, kterou jsem učinila. Přijde mi poděkovat, že jsem se na to nevykvákla, že jsem to tak pěkně vyřešila a že píšu krásný dopisy.

Prodavač výrobků chráněných dílen, od kterého si nemíním nic koupit, neb se mi silně nedostává drobnějších obnosů a ještě silněji přebývá svíček, ale že se věnuje sympatickému projektu, chci spáchat alespoň zcela miniaturní dobrý skutek a přidat mu pár drobných. Nevezme si je, jelikož nedělá veřejnou sbírku.

Paní, která na přechodu trpělivě čeká na zelenou a nenechá se strhnout davem ignorujícím světelnou signalizaci. Když se pak konečně míjíme uprostřed silnice, spiklenecky se na sebe usmějeme.

Díky.

Jak na Nový rok...

Tohle pořekadlo, přátelé, ruším.
Nemám v nejmenším úmyslu strávit rok 2015 nemocná, opečovávaná a čekající, až se počítač konečně opět odhodlá pracovat.

A vám všem, zejména pokud se vám Nový rok taky tak úplně nevyvedl, přeju hodně štěstí, zdraví, odvahy a odhodlání.

Nový rok nic neznamená. Máme dalších 364 dní na to, abychom rok změnili k obrazu svému.

Vyskočky

Tento rok mé nejoblíbenější vánoční cukroví. (V preferencích je pravidelně střídám s pracny, plněnými ořechy a vosími hnízdy.) Letos mě inspirativní přízeň navedla zkusit náš osvědčený standardní recept s bezlepkovou moukou a fungovalo to báječně.

Tento recept zní:

• 250 g mletých lískových oříšků
• 250 g másla
• 200 g mouky (nudně a obehraně dávám zelenou Jizerku)
• 500 g moučkového cukru
• jedlá soda (já dělala dávku čtvrtinovou a sody jsem dala asi lžičku, takže tak)

Vzniklé těsto se mi dost drobilo, ale to nijak nevadí. Plní se do formiček na vyskočky, ořechy, případně pracny (mě se nelíbí tvary pracen, ale na chuti to nic nezmění) a to tak, že formičku naplníte těstem několik milimetrů pod okraj a pěkně v ní těsto upěchujete. Když dáte míň, ničemu to nevadí, když víc, budou vám přetékat přes okraj, protože vyskočky se při pečení nafouknou.

Pekla jsem na 180°C 15 minut, nechala je chvilku zchladnout na chodbě a pak vyklápěla. A pokud mi chuťová paměť slouží, je bezlepková varianta k nepoznání od obyčejné.

Samozřejmě tenhle recept funguje i s obyčejnou hladkou moukou místo Jizerky. 

(Pokud chcete udělat jen pokus v menším měřítku, tak ať vám ušetřím práci s dělením:

62,5 g oříšků, 62,5 g másla, 50 g mouky, 125 g cukru moučky, lžička sody.)

Tematicky

...k Mikuláši.

Je mi skorem čtvrtstoletí, ale pořád skáču metr dvacet a div že nepištím leknutím, když někde v dosahu bouchne petarda.

Naštěstí jsem pro letošek už bezpečně pod střechou. Tedy jestli nám zase někdo nenacpe petardy do chodby poštovní schránkou.
V takovém případě jsem pouze pod střechou.

Bezlepkový štrúdl

(protože těch jablek se na mě sesypalo neúrekom)

Odjakživa zastávám názor, že důležité je na štrúdlu těsto, dovnitř potom můžete zabalit, po čem jen váš žaludek touží. Naše rodina peče štrúdly sladké, slané, s nivou i různými dalšími pochutinami, a základem je domácí těsto, které není listové. Což je v tomto okamžiku moje výhoda, protože mi listové těsto vůbec nechybí.

Když tedy nadešel nejvyšší čas pohnout trochu se zásobou jablek, zahájila jsem průzkum internetu a za vodítko si zvolila recept z webu www.bezlepek.cz.

V něm těsto tvoří ze

• 150 g Hery
• 250 g bezlepkové mouky, já použila zelenou Jizerku
• 1 vejce
• a špetky soli

To všechno jednoduše splácáte dohromady a zpracováváte, dokud to nesplyne v jedinou hladkou masu těsta.

Varuju předem - už jsem takovéhle těsto zpracovávala mnohokrát a vždycky to má fázi "argh, z týhle drobenky nemůže vzniknout těsto a tu patlanici z rukou budu mejt nejmíň hodinu".

Uklidňuju předem - vždycky to těsto nakonec vzniklo. (Není zcela od věci pustit si k tomu zadělávání nějaký film, aby to rychleji uteklo.)

Těsto se pak na chvíli strčí do lednice, zatímco si připravujete náplň, v klasickém případě tedy loupete a strouháte jablka, lovíte hrozinky z rumu a/nebo mícháte cukr se skořicí.

Pak přistoupíte k válení placek a tvoření vlastního štrúdlu. Jelikož je těsto bez lepku křehké a než by se ohnulo, raději se zlomí, osvědčilo se mi vyválet ho na potravinářské folii a za pomoci folie i přeložit přes sebe okraje. (Místo abyste brali do ruky okraj placky, uchopíte folii, na které tento okraj leží.) 

Konce štrúdlů jsem zvyklá překládat přes sebe, jako když balíte balíček do papíru, ale to s bezlepkem taky nejde. Je dobré je alespoň nějak zmačkat k sobě, aby nevytékala šťáva z jablek.

Pekla jsem na 180°C dvacet minut a bylo to trochu moc.
(Údaj o teplotě ruším, právě jsem experimentálně zjistila, že trouba bez ohledu na nastavenou teplotu peče pořád pryč.)

Výsledek se sice notně drobí, ale to už mě nemůže překvapit. Jako zábava k čaji o páté je to docela prima.