Víra v lidi

Vždycky jsem byla spíš pesimista a tak mě různé nepříliš příjemné situace, chování či reakce kolemexistujících lidí nijak zvlášť nepřekvapují. Když jsem začala s lidmi pracovat, říkala jsem si někdy, že při té práci přijdu už o úplně všechnu víru v lidi... ale neděje se to. Jsou tací, kteří mi ji vrací.

Paní, které jsem poslala omluvný dopis kvůli chybě, kterou jsem učinila. Přijde mi poděkovat, že jsem se na to nevykvákla, že jsem to tak pěkně vyřešila a že píšu krásný dopisy.

Prodavač výrobků chráněných dílen, od kterého si nemíním nic koupit, neb se mi silně nedostává drobnějších obnosů a ještě silněji přebývá svíček, ale že se věnuje sympatickému projektu, chci spáchat alespoň zcela miniaturní dobrý skutek a přidat mu pár drobných. Nevezme si je, jelikož nedělá veřejnou sbírku.

Paní, která na přechodu trpělivě čeká na zelenou a nenechá se strhnout davem ignorujícím světelnou signalizaci. Když se pak konečně míjíme uprostřed silnice, spiklenecky se na sebe usmějeme.

Díky.