Kartičky

Jedu si takhle vlakem a podám průvodčí, stejně jako už stokrát předtím, jízdenku a k tomu modrou kartičku.

"Jedině s PINem," vrtí hlavou průvodčí a vrací mi...

...platební kartu.

***

Dovleču se s pochroumanou končetinou do zdravotnického zařízení a pokorně prosím sestru, jestli by pro mě našli místo v rozvrhu. Souhlasí a natáhne ruku po modré kartičce, kterou jí promptně podám, ale ona se zatváří nějak nesouhlasně a vrhne po mně podivný pohled.

Zaostřím na její ruku a spatřím, že drží moji...

...In-Kartu.

***

Ještě zbývá nacpat do platebního terminálu průkazku pojišťovny, a kruh se uzavře.

(A to se vůbec nezmiňuju o zákaznících, kteří přede mě vysypou kartiček jak na mariáš a zoufale mezi nimi pátrají po té vydané naší institucí. To je taky někdy prima show.)

Lehké začátky

(Ministerstvo zdravotnictví varuje - obsahuje vyšší než malé množství nostalgie.)

Moje vášeň pro psaní, pro písmenka, texty, papíry, knížky a různosti přidružené se projevuje dlouho. Moc dlouho. Vymýšlela jsem projekty nejrůznějšího (psaného) charakteru, pořizovala si pro ně další a další pěkně i méně pěkně vázané sešity a s obrovským entuziasmem je začínala...
Procházela jsem teď svoji knihovničku z let mládežnických a našla tam namátkou:

• zpěvník, psaný ze začátku značně naivním a nevypsaným písmem. Překvapily mě poslední písničky, to už byla doba relativně nedávná, asi nějaký dřívější záchvat nostalgie a snaha o oživení zpěvníku. Písničky jsou většinou neprakticky roztahané tak, že je nutno obracet stránky, ale když o tom tak přemýšlím, stejně s kytarou jedu očima pořád dokola po té první sloce s akordy... Popsán možná do pětiny.
• skautský zápisník s pečlivě rozebraným programem asi čtyř družinovek, povídáním o každé z členek družiny a založenou sbírkou osvědčených her, ozvěna to některého kurzu, kdy jsem se poctivě snažila plánovat družinovky promyšleně a s uceleným konceptem. Popsáno deset stránek.
• sešit, do kterého jsem na koleji dokumentovala Expedici 80 na Lambá Paháru a zároveň i koncept stránek Cesty ke hvězdám, které tou dobou vznikaly. Deníkové záznamy, to-do-listy, povídání o úkolech a hodnocení táborové bojovky (což alespoň dokazuje, že jsem tenhle ExpeD nějakou dobu poctivě vláčela s sebou, takže posloužil jako papír poslední záchrany.) Popsán snad do čtvrtiny.
• cestovní zápisník, do kterého jsem radostně čmárala dojmy z cesty po Norsku a o čtvrt roku později méně radostně ve Švýcarsku, které už je na konci odbyté stručnou poznámku "a pak ještě Konstanz a ostrov Mainau". Založeno mnoho prospektů, vstupenek, jízdenek a tak podobně, ovšem jestli je ten sešit reálně popsaný do čtvrtiny, tak je to moc.
• vlastnoručně nalinkovaný diář s autenticky rozmazanými linkami, jak jsem cukla pravítkem dřív, než čára fixem zaschla, a s tehdejším rozvrhem, barevnějším než Ara ararauna, na úvodní stránce. Pravděpodobně bude v útrobách skříňky s knížkami více než jeden. K vlastnímu překvapení mě linkování diářů celkem bavilo. Ten jediný je rozumně plný, u něj volné stránky plnily důležitou roli náhradního sešitu na poznámky z libovolného předmětu.
• a taky si vybavuju ten reklamní blok v kroužkové vazbě, ze kterého jsem si slavně chtěla udělat kuchařku a tedy jsem do něj krasopisně vepsala recept na bramboračku.

• A pár sešitů do foroty, až zase vymyslím nějaký skvělý projekt.

 Problém není v tom, co jsem do těch sešitů napsala. To ty nepopsané stránky, kterých je většina, ty mě mrzí. A dráždí. Co bych tak mohla udělat, čím navázat na už napsané, čím ty sešity dál plnit, aby měly smysl?
To je jedna z věcí, kvůli které jsem radostně přešla na datlování do textového editoru hned, jak to rozumně šlo. Když nechám na disku něco, co mělo být monumentálním dílem a je z toho stránka a půl, prostě to zabírá míň místa. Nezbývá žádný ostentativně nevyužitý prostor.

Povídky. Romány. Lezecká dokumentace. Cestovatelské zápisky. To-do-listy. I pár receptů mám někde v dokumentech, stejně jako seznamy dobrých písniček, popisy tanců nebo zajímavé články.

A sešity dál leží na poličce jako připomínky nedokončených projektů.

(U kořene celého tohole nostalgického vzpomínání a lamentování bylo ve skutečnosti to, že jsem si chtěla zazpívat Leavin´ on a jet plane v příjemnější tónině, než jak ho máme v oddílovém zpěvníku. A tak jsem se dala do pátrání, abych v přeplněné knihovničce nalezla zpěvník Spirituál Kvintetu, který tuhle písničku zpívá česky jako Spinkej.
A nenašla jsem.

Možná bych tedy mohla začít s tím dopisováním a napsat si ji do zpěvníku, což?)

Dýně

(další díl humorného seriálu Samozvaná intelektuálka vede domácnost)
(jakož i lezecká inspirace pro úkol V0305-1-D-(2 , 3, 4) Vaření, pro leckoho nejspíš i V0305-4-J-(2, 4) Sežratelná příroda, a tak vůbec)

"Haplo, já pro tebe něco mám!" zazářila na mě tuhle E., a než jsem se nadála, hýčkala jsem v náruči třetinu značně velké dýně, nemaje tušení, co s ní budu dělat. O dýních jsem toho věděla pramálo - v zásadě jejich taxonomické zařazení, hlavní obsahové látky a jejich farmakologické účinky co se dýňových semen týká, a kulturní vazby na svátek Samhain a jeho deriváty. Jak se taková dýně zpracovává k poživatelnosti, to jsem netušila.

Anžto jsem kdysi okusila dýňovou polévku a celkem mi chutnala, rozhodla jsem se vykročit tímto směrem. Všemožné recepty zasvěceně hovořily především o dýni Hokkaidó. Po chvíli přemýšlení, jestli existují taky dýně Honšú, Kjúšú a Šikoku, jsem se rozhodla tenhle bod přeskočit a zacházet s dýní neznámého původu zhruba podle dotyčných rad. Ty začínaly doporučením vydlabat dužinu, zachovat semínka a neloupanou dýni nakrájet. 

I vydlabala jsem to, co jsem pokládala za dužinu, prozkoumala slupku a usoudila, že ta poživatelná jistě není a doporučení nedoporučení, bude muset pryč.

Dýně je tvaru přibližně kulovitého, a jako taková neskutečně klouže a zásadně nedrží tak, jak byste pro to loupání a okrajování potřebovali. Až jsem si tak říkala, že jsem do ní prostě měla vyřezat obličej a tvářit se, že už jsou Dušičky, a taky že na loupání dýně musí existovat nějaký trik, jinak by si to všichni nepochvalovali jako tak jednoduché jídlo. (Jistěže - ten trik je neloupat ji.)

Oloupanou jsem nakrájela na kostičky (, šla si pro odreagování pustit nějakou muziku a počíst chvíli něco zajímavého, abych nasbírala síly do dalšího boje), nakrájela jednu větši cibuli, trochu ji osmahla na oleji, přisypala dýni a sůl, zalila vodou (a tím jsem naplnila svůj druhý největší hrnec, ten, co v něm vařím několikadenní zásobu rizota nebo tak) a nechala vařit.  Nějakých půl až tři čtvrtě hodiny. V obavách o chuť výsledného produktu jsem při pravidelných kontrolách přihodila postupně dávku chicken masaly, trošku zeleninového masoxu a tři stroužky česneku (z toho část v kuse, jak mi vyletěla z ruky při strouhání).

Pak je na řadě odstavení z rozehřáté plotýnky, ponoření ponorného mixéru a údiv, když tento skutečně funguje a obsah hrnce zhomogenizuje, pod známým cukrářským heslem pejska a kočičky přilití něco šlehačky a navrácení hrnce zpátky na teplou plotýnku, aby do večeře polévka nevychladla.

A ochutnání. Konečně okoštuju, a se značným překvapením shledávám, že to není špatné.

Uvidíme, jestli si to budu myslet pořád, až budu dojídat ten třetí litr.

PS: Vážně jsem napsala tak dlouhý (na poměry tohohle blogu) příspěvek zrovna o vaření? Fíha. Nějak vyměkávám.

Čtecí výzva

U Myšky jsem narazila na velkou čtecí výzvu, jejíž autorkou je Nikki Finn. Strašilo mi to v hlavě, že do toho bych já, geneticky, fenotypicky i ideově knihomolka, fakt měla jít. A že mám lepší důležitější termínem hořlavější věci na práci. (Jako třeba psát diplomku. A těch pět set padesát stránek z Greenwooda, co pro ni nepotřebuju, tedy kvůli výzvě louskat nebudu, sorry.) Ale pak jsem zase jednou udělala pomenší nájezd do knihovny, za dva dny zhltla první knížku a uvědomila si, že by se mi vlastně hodila do pěkných pár kolonek.

Takže jsem se do toho dala. A jen si říkám, jaké že reprezentativní knížky z mé knihovničky to vylovím, abych se tu nemusela červenat za svůj vkus... Ony mi totiž příspěvky do knihovničky přibývají velice pomalu, co jsem si ve dvanácti obstarala průkazku do knihovny.

21.1. Po zralé úvaze jsem se rozhodla pojmout "svoji knihovničku" šíře, totiž jako knihovnu na adrese mého trvalého pobytu. Víte, to nadšení pro knížky jsem zdědila. A tohle je přesně ten impuls k tomu, abych se v naší knihovně pořádně prohrabala. 
Ale zrovna teď mám chuť na naprosto nenáročnou až pitomou četbu, takže louskám jeden dívčí román. Alespoň je v angličtině.

11.5. Myslím, že se mi nepodaří nikomu namluvit, jak hrozně moc mám v posledních měsících práce...

11.8. Uhm. Jak se pomalu kolonky plní, přestávají přibývat jen tak mimochodem, z toho, po čem prostě sáhnu namátkou.

Přečíst 10 různých knih z 10 různých sérií:

1. Na ostřích čepelí (Miroslav Žamboch, Koniáš)

2. Forever Princess (Meg Cabot, The Princess Diaries)

3. The Hunger Games (Suzanne Collins, The Hunger Games)

4. Šňupec (Terry Pratchett, Úžasná Zeměplocha - Hlídka)

5. Nejvzdálenější pobřeží (Ursula K. LeGuin, Čaroděj Zeměmoří)

6. Big Boned (Meg Cabot, Heather Wells Mysteries)

7. Záhada čínského bludiště (Robert van Gulik, Život a skutky soudce Ti)

8. Profesionál (Ed McBain, 87. revír)

9. Zahrada sirén (Vladimír Šlechta, Gordonova země)

10. 3x Hercule Poirot (Agatha Christie, Hercule Poirot)

Přečíst 10 knih z mé knihovničky (koupené před rokem 2014):

1. Kladivo na čarodejnice (Václav Kaplický)

2. Hlava XXII. (Joseph Heller)

3. Šňupec (Terry Pratchett)

4. Záhada čínského bludiště (Robert van Gulik)

5. Vraždy na čínském jezeře (Robert van Gulik)

6. Profesionál (Ed McBain)

7. Divadlo krutosti (Terry Pratchett)

8. Horké peníze (Dick Francis)

9. Zabiják (Émile Zola)

10. Soudce Ti v akci (Robert van Gulik)

Přečíst 5 knih v angličtině:

1. Forever Princess (Meg Cabot)

2. The Hunger Games (Suzanne Collins)

3. Catching Fire (Suzanne Collins)

4. Mockingjay (Suzanne Collins)

5. Big Boned (Meg Cabot)

Rozečíst 3 nové knižní série:

1. The Hunger Games (Suzanne Collins, The Hunger Games)

2. Zahrada sirén (Vladimír Šlechta, Gordonova země)

3. Kočičí noci (Blanka Jirušková, Kočičí noci)

Přečíst 10 knih, na jejichž obale převládají tyto barvy:

bílá - Osvětimská knihovnice (Antonio G. Iturbe)

žlutá/oranžová - Hra o trůny, 2. část (George R.R. Martin)

růžová - Soudce Ti v akci (Robert van Gulik)

červená - Catching Fire (Suzanne Collins)

modrá - Na ostřích čepelí (Miroslav Žamboch)

zelená - Zahrada sirén (Vladimír Šlechta)

černá - The Hunger Games (Suzanne Collins)

šedá - Podivný regiment (Terry Pratchett)

hnědá/zlatá - 3x Sherlock Holmes (Arthur Conan Doyle)
fialová - Slavné případy soudce Ti (Robert van Gulik)

Přečíst knihy začínající na dané písmeno v abecedě:
A - Atuánské hrobky (Ursula K. LeGuin)
B - Big Boned (Meg Cabot)
C - Catching Fire (Suzanne Collins)
D - Drahý čas (Dick Francis)
E
F - Forever Princess (Meg Cabot)
G
H - Hlava XXII. (Joseph Heller)
CH
I
J
K - Kladivo na čarodejnice (Václav Kaplický)
L - Letiště (Arthur Hailey)
M - Mockingjay (Suzanne Collins)
N - Na ostřích čepelí (Miroslav Žamboch)
O - Osvětimská knihovnice (Antonio G. Iturbe)
P - Podivný regiment (Terry Pratchett)
R - Risk (Dick Francis)
S - Size 12 and Ready to Rock (Meg Cabot)
T - Tehanu (Ursula K. LeGuin)
U - Účinný lék (Arthur Hailey)
V - Vraždy na čínském jezeře (Robert van Gulik)
Y
Z - Záhada čínského bludiště (Robert van Gulik)

Přečíst 5 autorů různých národností:

1. - Osvětimská knihovnice (Antonio G. Iturbe, Španěl)

2. - Na ostřích čepelí (Miroslav Žamboch, Čech)

3. - Forever Princess (Meg Cabot, Američanka)

4. - Šňupec (Terry Pratchett, Angličan)

5. - Záhada čínského bludiště (Robert van Gulik, Nizozemec)

Přečíst knihy 5 nových autorů, které jsem doposud nečetla:

1. Osvětimská knihovnice (Antonio G. Iturbe)

2. Hlava XXII. (Joseph Heller)

3. The Hunger Games (Suzanne Collins)

4. Pandemie (Jana Vagner)

5. Agnes (Hannah Kent)

Přečíst 5 různých knih, jejichž název obsahuje:
1 slovo - Šňupec (Terry Pratchett)
2 slova - Osvětimská knihovnice (Antonio G. Iturbe)
3 slova - Na ostřích čepelí (Miroslav Žamboch)
4 slova - Vraždy na čínském jezeře (Robert van Gulik)
5 slov - The Bride Wore Size 12 (Meg Cabot)

Smíšené signály

Mimochodem, když jsem se tak včera zmínila o tom pocitu, kdy ve svém novém pěkném flaušovém kabátě kráčíte ulicí s pocitem dámy, a míjí vás chodci v tričkách a tenkých košilích, mnohdy s poněkud podivným výrazem...

Ještě lepší je sledovat obličeje otužilců v tričkách, když jdete říjnovým podvečerem ve svém novém flaušáku a s šátkem pečlivě ovázaným kolem krku, a s labužnickým výrazem okusujete nanuk.