Lehké začátky

(Ministerstvo zdravotnictví varuje - obsahuje vyšší než malé množství nostalgie.)

Moje vášeň pro psaní, pro písmenka, texty, papíry, knížky a různosti přidružené se projevuje dlouho. Moc dlouho. Vymýšlela jsem projekty nejrůznějšího (psaného) charakteru, pořizovala si pro ně další a další pěkně i méně pěkně vázané sešity a s obrovským entuziasmem je začínala...
Procházela jsem teď svoji knihovničku z let mládežnických a našla tam namátkou:

• zpěvník, psaný ze začátku značně naivním a nevypsaným písmem. Překvapily mě poslední písničky, to už byla doba relativně nedávná, asi nějaký dřívější záchvat nostalgie a snaha o oživení zpěvníku. Písničky jsou většinou neprakticky roztahané tak, že je nutno obracet stránky, ale když o tom tak přemýšlím, stejně s kytarou jedu očima pořád dokola po té první sloce s akordy... Popsán možná do pětiny.
• skautský zápisník s pečlivě rozebraným programem asi čtyř družinovek, povídáním o každé z členek družiny a založenou sbírkou osvědčených her, ozvěna to některého kurzu, kdy jsem se poctivě snažila plánovat družinovky promyšleně a s uceleným konceptem. Popsáno deset stránek.
• sešit, do kterého jsem na koleji dokumentovala Expedici 80 na Lambá Paháru a zároveň i koncept stránek Cesty ke hvězdám, které tou dobou vznikaly. Deníkové záznamy, to-do-listy, povídání o úkolech a hodnocení táborové bojovky (což alespoň dokazuje, že jsem tenhle ExpeD nějakou dobu poctivě vláčela s sebou, takže posloužil jako papír poslední záchrany.) Popsán snad do čtvrtiny.
• cestovní zápisník, do kterého jsem radostně čmárala dojmy z cesty po Norsku a o čtvrt roku později méně radostně ve Švýcarsku, které už je na konci odbyté stručnou poznámku "a pak ještě Konstanz a ostrov Mainau". Založeno mnoho prospektů, vstupenek, jízdenek a tak podobně, ovšem jestli je ten sešit reálně popsaný do čtvrtiny, tak je to moc.
• vlastnoručně nalinkovaný diář s autenticky rozmazanými linkami, jak jsem cukla pravítkem dřív, než čára fixem zaschla, a s tehdejším rozvrhem, barevnějším než Ara ararauna, na úvodní stránce. Pravděpodobně bude v útrobách skříňky s knížkami více než jeden. K vlastnímu překvapení mě linkování diářů celkem bavilo. Ten jediný je rozumně plný, u něj volné stránky plnily důležitou roli náhradního sešitu na poznámky z libovolného předmětu.
• a taky si vybavuju ten reklamní blok v kroužkové vazbě, ze kterého jsem si slavně chtěla udělat kuchařku a tedy jsem do něj krasopisně vepsala recept na bramboračku.

• A pár sešitů do foroty, až zase vymyslím nějaký skvělý projekt.

 Problém není v tom, co jsem do těch sešitů napsala. To ty nepopsané stránky, kterých je většina, ty mě mrzí. A dráždí. Co bych tak mohla udělat, čím navázat na už napsané, čím ty sešity dál plnit, aby měly smysl?
To je jedna z věcí, kvůli které jsem radostně přešla na datlování do textového editoru hned, jak to rozumně šlo. Když nechám na disku něco, co mělo být monumentálním dílem a je z toho stránka a půl, prostě to zabírá míň místa. Nezbývá žádný ostentativně nevyužitý prostor.

Povídky. Romány. Lezecká dokumentace. Cestovatelské zápisky. To-do-listy. I pár receptů mám někde v dokumentech, stejně jako seznamy dobrých písniček, popisy tanců nebo zajímavé články.

A sešity dál leží na poličce jako připomínky nedokončených projektů.

(U kořene celého tohole nostalgického vzpomínání a lamentování bylo ve skutečnosti to, že jsem si chtěla zazpívat Leavin´ on a jet plane v příjemnější tónině, než jak ho máme v oddílovém zpěvníku. A tak jsem se dala do pátrání, abych v přeplněné knihovničce nalezla zpěvník Spirituál Kvintetu, který tuhle písničku zpívá česky jako Spinkej.
A nenašla jsem.

Možná bych tedy mohla začít s tím dopisováním a napsat si ji do zpěvníku, což?)