Z amatérského a turistického pohledu, to říkám rovnou.
Velryby a papuchalkové
Dva velmi typičtí zástupci islandské fauny. Co mají společného? Těžko je uvidíte jen tak náhodou.
U velryb je to jasné. Za velrybami se jezdí na zvláštních pozorovacích lodích, třeba z Reykjavíku, Húsavíku nebo Akureyri. Papuchalkové by měli být celkem snadno k nalezení - to jsem si myslela, když jsem cestu plánovala, ale smůla. I za tímhle ptactvem se ale dělají vyjížďky - tuším, že mimo jiné ze Stykkishólmuru na poloostrově Snaefellsnes, který je obklopený malými ostrůvky plnými opeřenců všeho druhu.
Naopak pokud toužíte pozorovat racky a kormorány, je Island destinace pro vás.
Tuleni
Přes tuleně je tu tulení kancelář v Hvammstangi! Vsadím se, že i tulení muzeum je zajímavé, ale když má člověk večer na výběr mezi muzeem a možností vidět živé tuleně, volba je jasná.
Pro případ, že byste zatoužili pozorovat tuleně u Hvammstangi po vlastní ose, doporučuju plánovat podle webu Selasetur Íslands. Doporučuje místa i časy (obecně vzato kolem nejhlubšího odlivu).
Pokud jde o pozorovací místa, my byli na Svalbarðu. Je tam pěkně. A hodně větrno.
(Což se ovšem dá říct o celém Islandu sakumprásk.)
Ovce
Skoro si myslím, že jsem viděla víc ovcí na Islandu než v Irsku. Ovce jsou téměř všude a ovčí vlna je populárním artiklem. (Při místních teplotách se není čemu divit.)
Divili jsme se zvláštním ohradám, kdy je velká kruhová ohrada rozdělená ploty jako loukotěmi na mnoho malých ohrádek a uprostřed je ještě jedna centrální kulatá ohrádka. Ptala jsem se na to jednoho chovatele ovcí a ten mi vysvětlil, že ovce v jeho údolí přes rok žijí volně a zhruba tak někdy v září se farmáři dohodnou, všechny ovce seženou z hor, naženou je do té prostřední ohrádky a v klidu si je roztřídí, přičemž každý strká své ovečky do jiného oddělení ohrady.
Taky nás upozornil na to, že ovce často chodí ve skupinkách po třech. Je to ovce a její dvě jehňata.
Jedna důležitá připomínka - zmínila jsem, že ovce často žijí volně. Tím se myslí, že vám úplně klidně můžou vlézt do silnice a taky to zhusta činí.
Je na to i dopravní značka "pozor, ovce". Tak si vážně dejte pozor.
Krávy
Relativně vzácný druh na pozorování. I ony mají vlastní dopravní značku. Často s doplňkovou tabulkou ve smyslu "krávy budou odsud dalších jedenáct kilometrů".
Koně
Krásní, huňatí, barevní, neodolatelní islandští koně!
Podle mého průvodce je na Islandu jen jeden kraj, ve kterém žije víc koní než lidí. Islanďani se zjevně drží hodně z dohledu, protože jsem viděla mnohem víc islandských koní než Islanďanů.
Zdálo se mi, že každé horské údolí, které má alespoň tři nebo čtyři stavení, má i následující:
1) malý kostelíček
2) místo, které nabízí ubytování turistům
3) místo, které nabízí projížďky na koních
Takže pokud zatoužíte po projížďce, není to problém.
Hned první den, cestou k Esje, jsem nadšeně pozorovala koně v ohradách - a najednou si všimla, že jeden kůň leží na boku, krk a hlavu na zemi a zdá se, že se nehýbe. Podle všeho, co jsem se kdy naučila o koních (a načetla jsem toho víc než průměrný člověk), jsem si myslela, že ležící kůň znamená kůň, který má problém. Ale než jsem stačila vymyslet, jak přesně bych měla reagovat, když ani netuším, komu ten kůň patří, byli jsme dávno pryč.
I další dny jsem si všímala, že skoro v každé ohradě je alespoň jeden kůň na zemi, a začala jsem mít podezření, jestli jsem nepřiletěla na Island zrovna v době záhadného koňského moru.
A pak se mi poštěstilo zírat na koně delší dobu a zjistila jsem, že oni tak prostě odpočívají.
(Snažila jsem se pak o tom něco vyhledat a narazila jsem na dvě vysvětlení - jednak jsou drobní, krátkonozí islandští koníci obratní a nedělá jim problém zase vstát, a druhak nikdy neměli na Islandu přirozeného nepřítele a nemuseli být pořád ve střehu a připravení utíkat.
Zbytek expedice se vytasil s možností číslo tři - využívají geotermální energie a ohřívají se o horké prameny.)
Žádné komentáře:
Okomentovat