Já s sebou táhla asi dvě kila energetických tyčinek, protože jsem netušila, jaké bych sehnala bezlepkové svačinky (ovoce přece jen nezachrání všechno). Zbytek, rozhodla jsem se, ulovím i v supermarketu popsaném cizozemsky.
Islandština je jazyk nejpodobnější původnímu severskému, protože na ostrově byl izolovaný a málo se vyvíjel. Jde o jazyk germánský, takže osoba se základy angličtiny a němčiny leccos odhadne (slovo kartöflur vám bude povědomé, ani k němu nemusíte vidět onu zeleninu) a další slova se dají rozklíčovat analyticky - máte-li chlaďák plný rybího filé a popsaný laxaflök, kolaflök a þorskur flök, společný jmenovatel je nasnadě.
I tak jsem ale několikrát přepadla personál obchodu a jedno dokonce náhodného kolemjdoucího, abych si své domněnky ověřila. Na personál jsem vybalila komplikovanější dotazy ohledně dlouhých neznámých slov (nebohá slečna v Akureyri se zapotila, když mi vysvětlovala syřidlo), onoho kolemjdoucího jsem se zdvořile tázala, jestli to, co držím v ruce, je opravdu cukr...
Nákupy ryb byly obzvláště zábavná kapitola. Shodli jsme se, že rybu poznáme a na detailech nám nezáleží, takže jsme vždycky nejprve zakoupili rybu a až pak, když spokojeně prskala na pánvi, trápili překladač pátráním, co že to sníme.
A ať jsem vybrali jakoukoliv rybu, byla výborná. Já mám ryby ráda obecně, včetně kostek zmrzlé tresky z Alberta, ale takové chlazené filé, osmažené na pánvi s trochou soli...
(Kola je platýs, laxá losos, a tún tuňák. A þorskur je jedno z mnoha slov pro tresku.)
Už jsem to naznačila a řeknu to ještě jednou - Island není levný. O většině věcí se dá s klidem říct, že jsou drahé. Pokud se rozhodnete sami si vařit a nakupovat v supermarketech, je to stále drahé, ale ne až tak hrozně. Večeři v restauraci nepořídíte pod 4000 krón.
Před odjezdem jsem hledala, co se dalo, o nákupních možnostech a zjistila, že už to řešilo mnoho lidí přede mnou. Z různých zkušeností a srovnání vycházely nejlépe (to jest nejlevněji) řetězce Bónus a Krónan, za nimi pak Nettó. Těch jsem se držela a protože jsme byli většinou ve velkých městech, nebyl to problém. Malé obchody ve vesnicích nebo obchody s dlouho otevírací dobou prý bývají dražší.
Další výhodou je, že Krónan a Bónus se dobře hledají, protože je krám zpravidla ověšen reklamními tabulemi s logem. (Bónus má ve znaku prasátko - kasičku, Krónan žlutou minci, Nettó jablko.)
Z hromady účtenek lovím některé základní potraviny a ceny v islandských krónách, přičemž jedna česká koruna je zhruba pět islandských.
Jablka: 189 krón/kg
Brambory: 209 krón/kg
Cukr, 1 kg: 126 krón
Zázvorové sušenky, 250g: od 169 do 299 krón
Čerstvé polotučné mléko: 143 krón/litr
Skyr (jogurt z odtučněného mléka), 500g: 225 krón
Jablečný džus, 1,5 litru: 189 krón
Černý čaj, 20 sáčků: 249 krón (Islanďani jsou kafaři, nejenže jsem těžko hledala čaj, ale kolikrát měli doma jen šálečky na presso...)
Pečivo: rohlíky, housky apod. od 109 krón za kus
S chlebem byly vždycky potíže a ceny se hrozně lišily, nejlevnější bylo kilo toustového v Krónanu, ale tu účtenku má někdo jiný. Bylo to tuším od 300 krón nahoru.
Smjör, totiž máslo, solené: 249 krón
Pokud byste stejně jako já doufali, že na ostrově živícím se rybolovem budou ryby levné, alespoň relativně, musím vás zklamat. Ryby byly nejdražší položka na účtenkách a hned za nimi sýry. Ale obojí je na Islandu vynikající, to se musí nechat.
Jo, a zásadní informace - prakticky všude se dá platit kartou. Já přiletěla na Island bez króny v kapse, odletěla jsem s jednou krónou, protože tu minci někdo našel. Bez jakýchkoliv komplikací či hladovění. Veškeré obchody včetně suvenýrů, pokladny muzeí, cukrárna, dřevěný stánek s pohledy u Seljalandfossu, všude mají terminál.
Žádné komentáře:
Okomentovat