Jako obvykle jsem odcházela s tréninku společně s jednou kolegyní a jako obvykle jsme se cestou bavily hlavně o tanci. O technice, o možnostech, o vzorech, o lidech, celkem o všem, bylo to takové příjemné povídání, a já měla zrovna chuť se projít, takže jsem neodbočila na chodník, po kterém chodívám normálně, ale po boku kolegyně jsem se vydala do méně známých ulic, a povídáme si a povídáme...
"...a proto taky jdu dneska s tebou tak daleko," povzdechne si kolegyně nad vidinou jakýchsi úkolů, které ji doma čekají.
"Se mnou? Počkej, já myslela, že jdu já s tebou?"
Na některé témata je prostě cesta z tréninku příliš krátká :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat