Konečně jsem dočetla knížku "SAS - Příručka jak přežít" Johna Wisemana. Není špatná, to rozhodně ne. Místy je dost drsná. Z určitého úhlu pohledu je to určitě správně, člověk si alespoň trochu uvědomí, že to fakt není legrace. Na druhou stranu, být to na mě, asi tu knížku zavřu a nechám být, ale Vrcholy jsou halt Vrcholy :-)
Knížka je napsaná dobře, srozumitelně, sem tam se najde i vtip. Najdou se techniky a nápady pro drsoně s výcvikem i možnosti pro nebohého měšťáka, kterého v životě nenapadlo, že by se ocitnul na Šumavě, natož v amazonské džungli.
Vysoko vyzdvihuju dobré barevné ilustrace v kapitole o stravování. Ano, podle těch obrázků ty kytky poznám! (Zjistila jsem přitom, že někde v Indii roste rostlina velmi podobná naší jahodě, jen má květy žluté. Malér je, že je jedovatá.) V překladu jsou mírné nepřesnosti (dohledávala jsem si třeba různé druhy rodu kulčiba, Strychnos sp., ale to jsou detaily, jíst se nedá žádná).
Jako obvykle jsem si užila kapitoly o uzlování a signalizaci (byť signalizace nebyla myslím tak podrobná jako u Stilwella).
Co mě silně rušilo, byly pravopisné chyby. A argument, že u tak důležitých informací jsou takové drobnosti vedlejší, neberu. Omluvou pro věty, ve kterých jsou náhodně umístěna velká písmena, jakož i další lahůdky, je to jen v případě, že byl v krizové situaci korektor při práci.
A tím je završen můj symbolický výstup na Lambá Pahár, se kterým se patlám od maturity. Polovinu toho času jsem nikam nelezla, jednoduše jsem v hromadě různých věcí lezení odsunula na neurčito, byly zase období zuřivé aktivity, výroby nových stránek, propagace, uskutečnili jsme vrcholový workshop... bylo toho hodně a bylo to poněkud ode zdi ke zdi.
Leccos jsem se na téhle hoře naučila, ale zdaleka ne tolik, co jsem plánovala. Příští horu si musím rozvrhnout líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat