Jednoho táborového večera tak odcházím z týpka a mířím ke svému stanu, když si všimnu, že v jednom ze stanu děcek se ještě svítí. Je tam celkem ticho, snad trocha šeptání, ale svítí se tam.
"Co že nespíte?" tážu se konverzačně, taktéž šeptem.
Pod plachtou se protáhne ruka se třemi želé medvídky.
"Haplo - vem si a mlč!"
A tak si vezmu, cestou do vlastního spacáku žvejkám a docela se bavím, protože jsem ani neměla v úmyslu jim vynadat.
(Jo, a pro příště - kyselý žížalky mám radši...)
:-) To je kouzelné.
OdpovědětVymazat