(a práce, kam se podívám)
Reportuju o dalším ne zcela
běžném přírůstku k součtu symbolikých výškových metrů – prezentace
dovedností. Jo, v pátek jsme měli irské vystoupení, a tak ke svemům za
sportovní aktivitu přibyla ještě ta prezentace dovedností. A dobré to
bylo, dobré. Tři tance, v žádném si nejsem vědoma vážnější chyby,
všechny jsem si užívala (asi i proto, že jsem se rozhodla nekazit dojem a
tančit bez brýlí, čili jsem viděla tak na okraj pódia, publikum už se
mě netýkalo), obyvatelstvo koleje, které mě při návratu spatřilo v
civilním osvětlení, jsem patřičně vyděsila (neb jsme byly důkladně
nalíčeny ve stylu smokey eyes – a kolejáci na mě běžně nevidí šminku jak je rok dlouhý).
Jinak to ale se svemy bude bída. Tedy bylo by jich tu spousty, za
knížky (i v cizím jazyce) a známky a Publikování a leccos, jenže to jsou
ty kategorie 2 a 4, kam už nenacpu ani svem. Vím, že bych si to klidně
mohla počítat dál a prostě mít v součtu víc, než kolik činí výška hory,
ale nevím, to se mi prostě nějak nelíbí, takže se nechávám svemy padat
mezi prsty.
Třeba ty za Vysokoškolské známkování, žeáno. Zítra zkouška, v úterý
zápočet, ve středu druhý (a to nepočítám tu poslední salsu do zápočtu z
tělocviku). Aj, učit bych se měla, učit!
A ani se mi tenhle článek nechtělo nijak zvlášť psát. Osud blogu
(čili osud bloguje.cz) je nejistý, chvílemi mě chytá nutkání přihlásit
se do administrace svého záložního útočiště a začít stěhovat důležité
články, ale nechci opouštět loď, která se ještě může udržet na hladině.
Víte, já měla vždycky slabost pro Titanic.
(Loď, né film!)
Žádné komentáře:
Okomentovat