(všimli jste si, že nutkání běhat mě chytá vždycky v květnu?)
...v květnu, čili zrovna tehdy, když se s konečnou platností začne výrazně oteplovat.
A tak, když jsem šla všera tančit, se lektorka objevila v šatně a
říká: "Holky, v tý tělocvičně se nedá bejt... co kdybysme si zaběhly na
zmrzlinu?"
A běžely jsme. Někdo v sandálech nebo na podpatcích, protože na tanec
tenisky nenosí, já v sukni, kolegyně v šatech... a jak jsem se běhání v
partě vždycky bála, protože jsem se nechtěla projevit jako úplný
vořezávátko, co nevydrží nic, tak tohle bylo fajn. Sekce v podpatcích
totiž chvílemi poklusávala, chvílemi šla, celý hlouček solidárně
zpomalil, jen já a kolegyně v šatech jsme pořád měly tendence natahovat
krok a tudíž jsme běžely v čele.
Pocit vítězství je to sice zcela falešný, vím, ale zato velice sladký :-)
(Na mapě mi to dávalo přibližně kilometr běhu, zmrzlinu, dva
kilometry chůze zmrzlinu dojídajíce a pak zase kilometr běhu, velmi
zhruba měřeno. A není to špatná trasa, mám docela chuť si ji zopakovat.)
Žádné komentáře:
Okomentovat